Instalace systému Debian GNU/Linux 2.1 na architektuře Intel x86 ---------------------------------------------------------------- Bruce Perens Sven Rudolph Igor Grobman James Treacy Adam Di Carlo verze 2.1.11, 28 August, 1999 ------------------------------------------------------------------------------- Souhrn ------ Dokument obsahuje návod na instalaci systému Debian GNU/Linux 2.1, na počítačích Intel x86 (``i386''). Naleznete v něm rovněž odkazy na další dokumentaci. Návod _není_ určen pro uživatele s již nainstalovaným systémem, pokud chcete přejít k novější verzi distribuce, podívejte se na Debian 2.1 Release Notes (http://www.debian.org/releases/2.1/i386/release-notes/). Autorská práva -------------- Dokument může být šířen a pozměněn za podmínek licence GNU General Public License. Š 1996 Bruce Perens Š 1996, 1997 Sven Rudolph Š 1998 Igor Grobman, James Treacy Š 1998, 1999 Adam Di Carlo Tento dokument je volně šiřitelný, můžete ho distribuovat nebo pozměnit za podmínek uvedených v licenci GNU General Public Licence verze 2 případně pozdější publikované Free Software Foundation. Dokument je distribuován s nadějí, že je užitečný, ale nevztahují se na něj _jakékoli záruky_, dokonce ani záruka předpokládaná pro zakoupené zboží a jeho vhodnost pro daný účel. Podrobnosti jsou v licenci GNU General Public License. Licenci GNU General Public License najdete v distribuci Debian v souboru `/usr/doc/copyright/GPL' nebo na WWW GNU (http://www.gnu.org/copyleft/gpl.html). Můžete o ní zažádat dopisem na adresu Free Software Foundation, Inc., 59 Temple Place - Suite 330, Boston, MA 02111-1307, USA. Požadujeme, aby v dílech odvozených od tohoto dokumentu byl uveden Debian a autoři tohoto dokumentu. Pokud pozměníte a vylepšíte tento návod, uvědomte o tom autory zasláním zprávy na adresu . ------------------------------------------------------------------------------- Obsah ----- 1. Vítejte v Debianu 1.1. Uspořádání instalačního návodu 1.2. O licenčních ujednáních 2. Požadavky na počítač 2.1. Podporovaná zařízení 2.2. Postupy při instalaci Debianu 2.3. Požadavky na paměť a diskový prostor 2.4. Ostatní zařízení 2.5. Hardware určený pro GNU/Linux 3. Než začnete 3.1. Záloha dat 3.2. Dále budete potřebovat 3.3. K čemu budete systém používat? 3.4. Než začnete s instalací ... 4. Poznámky k rozdělování disku 4.1. Trochu teorie 4.2. Názvy zařízení v Linuxu 4.3. Doporučené rozdělení disku 4.4. Příklady 4.5. Rozdělění disku před instalací Debianu 4.6. Změna rozdělení disku bez ztráty dat 4.7. Vytváření oddílů pro DOS 5. Postupy při instalaci Debianu 5.1. Úvod 5.2. Volba instalačního média 5.3. Popis souborů instalačního systému 5.4. Instalace z pevného disku 5.5. Instalace z CD-ROM 5.6. Instalace z NFS 5.7. Zavedení systému z disket 5.8. Instalace základního systému z disket 5.9. Instalace na systémech s malou pamětí 5.10. Zápis obrazů disků na diskety 6. Natažení instalačního systému 6.1. Parametry při startu systému 6.2. Natažení systému z Rescue Floppy 6.3. Systémy s malou pamětí 6.4. Natažení systému z CD-ROM 6.5. Hlášení o startu systému 6.6. Problémy při startu systému 7. Nastavení počátečního systému programem `dbootstrap' 7.1. Úvod do programu `dbootstrap' 7.2. ``Vyberte barevný nebo monochromatický monitor.'' 7.3. ``Hlavní nabídka instalace systému Debian GNU/Linux'' 7.4. ``Konfigurovat klávesnici'' 7.5. Poslední varování 7.6. ``Rozdělit pevný disk'' 7.7. ``Inicializovat a aktivovat odkládací oddíl'' 7.8. ``Inicializovat linuxový oddíl'' 7.9. ``Instalovat jádro a moduly operačního systému'' 7.10. ``Konfigurovat podporu PCMCIA'' 7.11. ``Konfigurovat moduly s ovladači zařízení'' 7.12. ``Konfigurovat síť'' 7.13. ``Instalovat základní systém'' 7.14. ``Konfigurovat základní systém'' 7.15. ``Startovat Linux přímo z pevného disku'' 7.16. ``Vytvořit startovací disketu'' 7.17. Okamžik pravdy 7.18. Heslo pro uživatele root 7.19. Vytvoření uživatelského účtu 7.20. Shadow Password 7.21. Odstranění podpory PCMCIA 7.22. Výběr a instalace profilů 7.23. Přihlášení do systému 7.24. Nastavení PPP 7.25. Instalace zbytku systému 8. Další kroky 8.1. Začínáte se systémem UNIX 8.2. Orientace v Debianu 8.3. Další informace 8.4. Kompilace nového jádra 9. Technické údaje o zaváděcích disketách 9.1. Zdrojový text 9.2. Rescue Floppy 9.3. Výměna jádra 9.4. Instalační diskety pro základní systém 10. Administrativní záležitosti 10.1. Jak přispět k tomuto návodu 10.2. Hlavní spoluautoři 10.3. Český překlad 10.4. Ochranné známky ------------------------------------------------------------------------------- 1. Vítejte v Debianu -------------------- Máme radost, že jste se rozhodli vyzkoušet Debian. Poznáte, že je výjimečný mezi distribucemi operačních systémů. Debian přináší kvalitní volně šiřitelný software z celého světa a spojuje jej do koherentního celku. Distribuci Debian tvoří softwarové _balíky_. Jednotlivé balíky sestávají ze spustitelných binárních souborů, skriptů, dokumentace a konfiguračních souborů. Každý softwarový balík má _správce_, který za něj zodpovídá. Distribuce se _skalárně_ rozrůstá. Kdokoli, kdo souhlasí se závazky plynoucími z Debian Social Contract (http://www.debian.org/social_contract) se může stát správcem. Nový vývojář může k distribuci připojit další softwarový balík, za předpokladu, že program je podle našich kritérií volně šiřitelný a balík bude, co se týče kvality, vyhovovat. Debian Free Software Guidelines (http://www.debian.org/social_contract#guidelines) je stručné a přesné vyjádření podmínek, za kterých je software považován za volně šiřitelný. Je to přínosný dokument pro volně šiřitelný software a byl vzat za základ Open Source Free Software Guidelines (http://opensource.org/osd.html). Pouze Debian má rozsáhlé specifikace standardů kvality obsažené v Debian Policy (http://www.debian.org/doc/debian-policy/). Dokument určuje kvality, které uplatňujeme na balíky. Aby byl Váš systém ochráněn před trojskými koni a jinými zlovolnými programy, ověřuje se, že balíky přicházejí do distribuce od jejich skutečných správců. Debian rovněž usiluje o to, aby programy byly bezpečně nakonfigurovány. Pokud se vyskytnou bezpečnostní problémy s distribuovanými balíky, jsou záhy k dispozici jejich opravy. Pravidelným updatováním systému si nahráváte a instalujete i opravy k bezpečnostním problémům. Obecné informace o Debianu najdete v Debian FAQ (http://www.debian.org/doc/FAQ/). 1.1. Uspořádání instalačního návodu ----------------------------------- Tento dokument je určen uživatelům, kteří s Debianem začínají. Od čtenářů se předpokládají pouze obecné znalosti o fungování hardwaru. Pokročilejší uživatelé zde najdou zajímavé údaje o minimální velikosti nainstalovaného systému, podrobnosti o podporovaných zařízeních apod. Povídání je uspořádáno chronologicky, jak budete postupovat během instalace. Popis kroků při instalaci odpovídá členění dokumentu: 1. Zjistěte, zda Váš počítač vyhovuje po stránce hardwaru požadavkům pro instalaci systému, více v Kapitola 2, `Požadavky na počítač'. 2. Zazálohujte si disky, instalaci si promyslete a proveďte nastaveni hardwaru podle Kapitola 3, `Než začnete'. 3. Rozdělte si disk podle Kapitola 4, `Poznámky k rozdělování disku'. Toto je významný krok, poněvadž s rozděleným diskem budete muset nějakou dobu vydržet. 4. Kapitola 5, `Postupy při instalaci Debianu' popisuje způsoby, jakými lze Debian instalovat. Připravíte si médium, ze kterého budete instalaci provádět. 5. Poté nahrajete instalační program, tuto proceduru popisuje Kapitola 6, `Natažení instalačního systému'. Dozvíte se, co dělat v případě potíží při natažení systému. 6. Počáteční nastavení systému se diskutuje v oddílech Kapitola 7, `Nastavení počátečního systému programem `dbootstrap'', Oddíl 7.1, `Úvod do programu `dbootstrap'' a Oddíl 7.12, ```Konfigurovat síť'''. 7. Instalace základního systému podle Oddíl 7.13, ```Instalovat základní systém'''. 8. Natažení nově nainstalovaného systému a dokončení instalace v Oddíl 7.17, `Okamžik pravdy'. 9. Doinstalování zbytku systému a spustění programu `dselect' v Oddíl 7.25, `Instalace zbytku systému'. Až budete mít systém nainstalován, můžete si pročíst Kapitola 8, `Další kroky'. Seznámí Vás s dalšími zdroji informací o operačním systému Unix a distribuci Debian. Budete-li si chtít připravit vlastní jádro, podívejte se do Kapitola 9, `Technické údaje o zaváděcích disketách'. A na závěr v Kapitola 10, `Administrativní záležitosti' jsou informace o tomto dokumentu a jak k němu můžete přispět. 1.2. O licenčních ujednáních ---------------------------- Licenční podmínky většiny programů opravňují k používání programu pouze na jednom počítači. Debian Linux taková omezení nemá. Budeme rádi, pokud ho nainstalujete na další počítač ve škole či zaměstnání, zapůjčíte známým a pomůžete jim s instalací. Můžete dokonce vyrobit kopie a _prodávat_ je, stačí dodržet jistá omezení. To všechno je možné díky tomu, že Debian je založen na _volně šiřitelném softwaru_. Volně šiřitelný neznamená, že software postrádá copyright nebo že se distribuuje zdarma na CD. Znamená to, že licence jednotlivých programů nevyžadují poplatek za právo program kopírovat. Kdokoli může program rozšířit, přizpůsobit, pozměnit a šířit výsledné dílo. [1] [1] Pozn. V distribuci jsou k dispozici i programy, které podmínky volné šiřitelnosti nesplňují. Nacházejí se v částech distribuce nazvaných `contrib' a `non-free', pročtěte si Debian FAQ (http://www.debian.org/doc/FAQ/), pod ``The Debian FTP archives''. Na mnoho programů se vztahuje _GNU_ _General Public License_ neboli _GPL_. Tyto programy lze šířit pouze společně s jejich zdrojovými texty, tím se zajišťuje, že uživatel může program upravovat. Zdrojové texty jsou tedy obsaženy i v distribuci Debian. [1] Pro programy v Debianu mohou platit jiné licenční podmínky a copyright, po instalaci je najdete v souboru `/usr/doc//copyright'. [1] Debian FAQ (http://www.debian.org/doc/FAQ/) podává informaci, jak nalézt a rozbalit zdrojové texty balíků. Informace o licencích a kritériích, podle nichž se rozhoduje, zda program má dostatečně volnou licenci, aby mohl být v hlavní části distribuce, naleznete v Debian Free Software Guidelines (http://www.debian.org/social_contract#guidelines). Důležité upozornění: Na tento souhrn programů nelze uplatňovat _žádné záruky_. Autoři je uvolnili, aby z nich měli užitek i ostatní. Není zaručena vhodnost využití těchto programů pro daný účel. Nicméně, jelikož se jedná a volný software, máte právo programy uzpůsobit, aby vyhovovaly Vašim potřebám, a zužitkovat práci jiných. ------------------------------------------------------------------------------- 2. Požadavky na počítač ----------------------- Tato část obsahuje informace o hardwarových požadavcích distribuce. Najdete zde také odkazy na další informace o zařízeních podporovaných Linuxem. 2.1. Podporovaná zařízení ------------------------- Debian neklade na hardware jiná omezení než ta, která jsou dána jádrem Linuxu a programy GNU. Tedy na libovolné počítačové architektuře, na kterou bylo přeneseno jádro Linuxu, knihovna libc, překladač `gcc' atd., a pro kterou existuje port Debianu, můžete nainstalovat Debian. Existují nicméně omezení, jaká zařízení jsou podporována v naší sadě zaváděcích disket. Některé z platform, na kterých Linux funguje, nejsou přímo podporovány našimi zaváděcími disky. Pokud nastane tato situace, můžete si připravit vlastní disketu nebo vyzkoušet síťovou instalaci. Nebudeme se snažit popsat všechny podporované konfigurace pro architekturu Intel x86, zaměříme se na obecné informace a uvedeme odkazy na doplňujíci dokumentaci. 2.1.1. Podporované počítačové architektury ------------------------------------------ Debian 2.1 podporuje čtyri počítačové architektury: Intel x86, počítače na bázi procesorů Motorola 680x0 jako Atari, Amiga a Macintosh, dále počítače s procesory DEC Alpha a SPARC. Odkazujeme se k nim postupně jako _i386_, _m68k_, _alpha_ a _sparc_. Tato verze dokumentu se zabývá instalací na architektuře _i386_. Pro ostatní architektury jsou návody zvlášť. 2.1.2. Procesor, motherboard a grafický výstup ---------------------------------------------- Úplnou informaci o podporovaných zařízeních naleznete v Linux Hardware Compatability HOWTO (http://www.linuxdoc.org/HOWTO/Hardware-HOWTO.html). Tato kapitola nastiňuje základní nároky. Téměř všechny procesory řady x86 jsou podporovány. Linux _neběží_ na procesorech 286 a nižších. Systémová sběrnice je částí motherboardu, umožňuje procesoru komunikaci s perifériemi jako jsou například datová média. Váš počítač musí být vybaven sběrnicí ISA, EISA, PCI, MCA (Microchannel Architecture - tu mají počítače IBM PS/2) nebo VESA Local Bus (VLB, někdy také označované VL bus). Instalovat můžete i na notebook. Notebooky mají často nestandardní nebo uzavřené hardwarové prvky. Na adrese Linux Laptop pages (http://www.cs.utexas.edu/users/kharker/linux-laptop/) zjistíte, zda na Vášem laptopu běží GNU/Linux. Pro výstup v textovém režimu potřebujete grafickou kartu kompatibilní se standardem VGA, což dnes téměř každá grafická karta splňuje. Historické grafické karty kompatibilní s CGA, MDA nebo HGA jsou rovněž postačující, pokud neplánujete využití systému X11. Pozn. během instalace se grafický systém X11 nepoužívá. Podpora grafických karet v grafickém režimu závisí, zda pro kartu existuje ovladač pro systém X11 od XFree86. Novější video sloty AGP jsou úprava normy PCI a většina karet AGP s XFree86 funguje. Podrobnosti o podporovaných grafických kartách, sběrnicích, monitorech a ukazovacích zařízeních naleznete na http://www.xfree86.org/. Debian 2.1 je dodáván s verzí 3.3.2.3a ovladačů pro systém X11. 2.1.3. Více procesorů --------------------- Tato architektura umožňuje využití více procesorů - tzv. symetrický multiprocesing SMP. Standardní jádro v distribuci Debian 2.1 podporu SMP nezahrnuje. Může to pro Vás znamenat práci navíc, ale nemělo by to zabránit instalaci. Jádro bez podpory multiprocesingu funguje i na systému s více procesory, systém bude využívat pouze jeden procesor. Pro využití více než jednoho procesoru budete muset nahradit jádro operačního systému. Postup je v Oddíl 8.4, `Kompilace nového jádra'. Pro jádro (kernel verze 2.0.36) podpory SMP docílíte odstraněním komentáře na řádce s `SMP = 1' v hlavním souboru Makefile ve zdrojovém stromu. Budete-li jádro kompilovat na víceprocesorovém systému, přečtěte si dokumentaci k přepínači `-j' v manuálu příkazu make(1). 2.2. Postupy při instalaci Debianu ---------------------------------- Instalaci Debianu lze provést z disket, CD, pevného disku nebo síťově. Během jedné instalace můžete kombinovat tyto metody, podrobněji to rozebírá Kapitola 5, `Postupy při instalaci Debianu'. Instalace z disket je častá volba, i když nejméně pohodlná. Často je nutné provést první natažení systému z Rescue Floppy. Potřebujete pouze disketovou jednotku s kapacitou 1440 kB. K dispozici jsou rovněž zaváděcí diskety s kapacitou 1200 kB. Některé architektury umožňují instalaci z CD. Na počítačích s možností natažení systému z CD mechaniky se lze při instalaci vyhnout použití disket. I v případě, že systém nejde zavést přímo z CD, můžete využít CD-ROM po prvotním zavedení systému z jiného média Oddíl 5.5, `Instalace z CD-ROM'. Využít můžete jak SCSI, tak IDE/ATAPI CD-ROM. Navíc jsou podporována i nestandardní rozhraní jako Mitsumi a Matsushita. Může se Vám ale stát, že tyto mechaniky budou vyžadovat zvláštní parametr při startu systému, abyste je zprovoznili. Je rovněž nepravděpodobné, že by z těchto mechanik šlo rovnou zavést operační systém. Linux CD-ROM HOWTO (http://www.linuxdoc.org/HOWTO/CDROM-HOWTO.html) obsahuje podrobné informace k používání CD mechanik v Linuxu. Máte možnost instalovat z pevného disku. V případě, že na jiném oddílu na disku, než kam chcete Linux instalovat, je dostatek místa, jde jistě o dobrou volbu. Některé platformy mají programy, které spustí instalaci (např. z operačního systému AmigaOS). Poslední eventualitou je síťová instalace, pro kterou se využívá NFS. Po instalaci základního systému můžete pro dokončení instalace využít libovolný síťový protokol jako jsou FTP, HTTP nebo NFS. Toto platí i pro připojení přes PPP. Podrobnější popis a rady týkající se výběru vhodné metody instalace jsou v Kapitola 5, `Postupy při instalaci Debianu'. Dočtěte tuto část a ujistěte se, že zařízení, ze kterého se chystáte zavést systém a provést instalaci, jsou podporována v instalaci Debianu. 2.2.1. Podporovaná datová média ------------------------------- Zaváděcí disky Debianu obsahují jádro s velkým množstvím ovladačů, aby fungovaly na co nejširší škále počítačů. Takto připravené jádro je zbytečně velké pro běžné použití, Podívejte se na návod Oddíl 8.4, `Kompilace nového jádra', jak si připravit vlastní jádro. Podpora mnoha zařízení na instalačních discích je žádoucí pro snadnou instalaci na libovolném systému. Instalační systém Debianu obsluhuje disketové jednotky, disky IDE, disketové jednotky IDE, disky IDE na paralelním portu, řadiče a jednotky SCSI. Pracuje se souborovými systémy MINIX, FAT, FAT s rozšířením Win-32 a dalšími. Upozorňujeme Vás, že filesystém NTFS není podporován. Než abychom se snažili vyjmenovat všechna podporovaná zařízení, omezíme se na hardware, který se při instalaci využít _nedá_. Podporovány jsou disky emulující rozhraní ''AT''. Bývají označeny jako MFM, RLL, IDE nebo ATA. Podpora starých 8 bitových řadičů používaných v počítačích IBM XT je pouze v modulu do jádra. Jsou podporovány řadiče SCSI disků od různých výrobců, podrobnosti jsou shromážděny v Linux Hardware Compatibility HOWTO (http://www.linuxdoc.org/HOWTO/Hardware-HOWTO.html). V jádře nejsou ovladače pro disky na rozhraní IDE SCSI a některé řadiče SCSI včetně * Adaptéry SCSI zařízení s protokolem EATA-DMA jako jsou SmartCache III/IV, SmartRAID řadiče DPT PM2011B, PM2012B. * SCSI řadiče rodiny 53c7 NCR. Pozn. 53c8 a 5380 jsou podporovány. 2.3. Požadavky na paměť a diskový prostor ----------------------------------------- Instalaci lze provést s minimálně 4MB paměti a 35MB prostoru na disku. Pokud chcete nainstalovat standardní část distribuce se systémem X window System a vývojovým prostředím, budete potřebovat alespoň 300 MB, pro víceméně úplnou instalaci je třeba kolem 600 MB. Abyste nainstalovali naprosto všechny balíky, musíte mít asi 2 GB volného místa. Ve skutečnosti nainstalovat všechny balíky nemá smysl, neboť některé z nich nelze mít na systému zároveň. 2.4. Ostatní zařízení --------------------- V Linuxu můžete používat různé vybavení jako myš, tiskárnu, scanner, modem, síťovou kartu, zařízení PCMCIA. Žádné z nich není nutné při instalaci. Tato kapitola obsahuje seznam zařízení, které systém při instalaci _neumí_ obsluhovat, ačkoli obecně v Linuxu podporována být mohou. Znovu Vás odkazujeme na Linux Hardware Compatibility HOWTO (http://www.linuxdoc.org/HOWTO/Hardware-HOWTO.html), abyste zjistili, zda pro Vaše zařízení ovladač pro Linux existuje. Některé karty pro síťová rozhraní v instalačním systému podporu nemají, ale můžete si připravit jádro, které je obsluhovat umí. Jedná se o karty pro AX.25, dále 3Com EtherLink Plus (3c505) a EtherLink16 (3c507), NI5210, síťové karty řady NE2100, NI6510 a NI16510 EtherBlaster, SEEQ 8005, Schneider & Koch G16, Ansel Communications EISA 3200 a vestavěnou kartu Zenith Z-Note. Rovněž nejsou podporovány síťové karty na sběrnici MCA, karty a protokol FDDI. Z oblasti ISDN není v sadě zaváděcích disků zahrnuta podpora pro protokol D-channel německé sítě 1TR6 a karty Spellcaster BRI. Instalační jádra také postrádají podporu zvukových karet. 2.5. Hardware určený pro GNU/Linux ---------------------------------- V současnosti někteří prodejci dodávají počítače s již nainstalovaným Debianem případně jinou distribucí GNU/Linux. Patrně si za tuto výhodu trochu připlatíte, ale zbavíte se starostí, poněvadž máte jistotu, že hardware počítače je kompatibilní se systémem GNU/Linux. Budete-li nuceni zakoupit počítač se systémem Windows, přečtěte si pozorně licenci, zda software můžete odmítnout a budou Vám vráceny peníze. Více najdete na http://www.linuxmall.com/refund/. Ať zakoupíte počítač s instalací Linuxu nebo bez ní, nebo již použitý počítač, je důležité se přesvědčit, že hardware je podporován jádrem operačního systému. Zkontrolujte, jestli jsou všechna zařízení v počítači uvedena ve výše zmíněných odkazech jako podporovaná. Při nákupu se netajte tím, že kupujete počítač, na kterém poběží Linux. Dejte přednost zboží, jehož výrobci Linux podporují. 2.5.1. Vyvarujte se uzavřených zařízení --------------------------------------- Někteří výrobci hardwaru nám neposkytují informace potřebné k napsání ovladače pro Linux, případně požadují smlouvu o uchování těchto informací v tajnosti před třetí osobou, což znemožňuje uveřejnění zdrojového kódu pro takový ovladač. Jedná se například o zvukový systém (DSP) na laptopech IBM (někdy v kombinaci s modemem) montovaný v současnosti do počítačů ThinkPad nebo o osazení starší řady počítačů Macintosh. Z důvodu nedostupnosti dokumentace pro ně neexistují ovladače pro Linux. Můžete výrobce požádat o uvolnění dokumentace, pokud se na něj obrátí více lidí, uvědomí si, že uživatelé Linuxu představují početnou skupinu zákazníků. 2.5.2. Zařízení určená speciálně pro Windows -------------------------------------------- Znepokojivým trendem je rozšíření modemů a tiskáren určených pro Windows. Byly konstruovány speciálně pro používání s operačním systémem Microsoft Windows a nesou označení WinModem nebo Vyrobeno pro systémy s Windows. Obvykle tato zařízení postrádají vlastní procesor a jsou obsluhována ovladačem zaměstnávajícím hlavní procesor počítače. Díky této strategii je jejich výroba levnější, ale tato úspora se _nemusí_ projevit v koncové ceně zařízení, které může být dokonce dražší než obdobné řešení s vloženým procesorem. Doporučujeme vyvarovat se těchto zařízení "vyrobených pro Windows" z následujících důvodů. Za prvé jejich výrobci zpravidla neposkytují informace pro napsání ovladače pro Linux - obecně hardware i software pro tato zařízení je vlastnictvím výrobce a dokumentace není dostupná bez uzavření dohody o jejím nezveřejnění, pokud tedy vůbec dostupná je. Takový přístup k dokumentaci je neslučitelný s vytvořením volně šiřitelného ovladače, poněvadž jeho autor dává k dispozici zdrojový kód. Dalším důvodem je, že práci chybějícího vloženého procesoru musí odvádět operační systém často s _real-time_ prioritou a na úkor běhu Vašich programů, když se věnuje obsluze těchto zařízení. Jelikož ve Windows se narozdíl od Linuxu běžně nespouští více souběžných procesů, výrobci těchto zařízení doufají, že si uživatelé nevšimnou, jakou zátěž klade jejich hardware na systém. Nicméně výkon libovolného víceúlohového operačního systému (i Windows 95 a NT) je degradován, když výrobce ošidí výkon periferií. V tomto případě můžete pomoci pobídnout výrobce k uvolnění materiálů pro naprogramování ovladače, nejlépe je ale vyhnout se hardwaru, který není uveden jako funkční v Linux Hardware Compatibility HOWTO (http://www.linuxdoc.org/HOWTO/Hardware-HOWTO.html). 2.5.3. Paritní paměť -------------------- Pod označením paritní paměť se prodávají i tzv. _virtuálně_ paritní moduly SIMM. Moduly SIMM s virtuální paritou se dají často rozpoznat tak, že mají navíc pouze jeden čip, menší než zbývající čipy, namísto dalšího neparitního paměťového modulu. Paměti s virtuální paritou pracují obdobně jako neparitní paměť a nedokáží rozpoznat chybu v uložení jediného bitu narozdíl od skutečně paritních modulů SIMM na uzpůsobených motherboardech. Za virtuálně-paritní moduly SIMM nemá cenu platit víc než za neparitní, skutečně paritní moduly SIMM jsou dražší, neboť na každých 8 bitů je potřeba jeden navíc. Pokud chcete podrobnější informaci o pamětech pro Intel x86, jakou paměť si koupit, podívejte se na PC Hardware FAQ (ftp://rtfm.mit.edu/pub/usenet-by-hierarchy/comp/s ys/ibm/pc/hardware/systems/). ------------------------------------------------------------------------------- 3. Než začnete -------------- 3.1. Záloha dat --------------- Než začnete s instalací, vytvořte si zálohu souborů, které máte na disku, při instalaci by mohlo dojít ke ztrátě Vašich dat. Instalační programy jsou docela spolehlivé a většina z nich je prověřená sedmi lety používáni, ale chyba by se Vám mohla zle vymstít. I po uchování obsahu disků buďte opatrní a promyslete si odpovědi a kroky při instalaci. Dvě minuty přemýšlení mohou ušetřit hodiny zbytečné práce. I když budete instalovat Linux na počítač, kde již máte jiný operační systém, přesvědčete se, že máte po ruce média pro jeho instalaci. Zvlášť v případě, že se chystáte přerozdělit systémový disk, se Vám může přihodit, že bude nutné obnovit zavádění tohoto systému nebo dokonce nová instalace operačního systému, jako je to v případě počítačů Macintosh. 3.2. Dále budete potřebovat --------------------------- Kromě tohoto dokumentu budete potřebovat manuál k programům cfdisk (cfdisk.txt) fdisk (fdisk.txt) Úvod do programu dselect (dselect-beginner.html) a Linux Hardware Compatibility HOWTO (http://www.linuxdoc.org/HOWTO/Hardware-HOWTO.html). Pokud Váš Linux bude trvale připojen do sítě (myslí se ethernetové a obdobné připojení, ne PPP), zjistěte si od správce sítě tyto informace * Název počítače (možná si počítač pojmenujete sami). * Název vaší sítě. * Adresu IP tj. číselnou adresu přidělenou Vašemu počítači. * Adresu IP sítě. * Síťovou masku. * Broadcast (vysílací) adresu. * Adresu IP, kterou má brána tj. počítač spojující Vaší síť s další sítí (nebo Internetem), pokud na Vaší síti brána _je_. * Číselnou adresu DNS, který zprostředkovává převod názvů počítačů na adresy IP. * Zda budete připojeni k síti typu Ethernet. * Je-li síťové rozhraní karta PCMCIA, zjistěte její označení. Jestliže budete do sítě připojeni jen přes PPP nebo podobné vytáčené připojení, nejspíš neinstalujete základní systém síťově. K nastavení síťového připojení se můžete vrátit, až budete mít instalaci hotovou. Návod je dále v textu Oddíl 7.24, `Nastavení PPP'. 3.3. K čemu budete systém používat? ----------------------------------- Je důležité vědět, k čemu budete systém používat. Podle plánovaného využití počítače určíte nároky na diskový prostor a rozhodnete se pro vhodné rozdělení disku. Pro usnadnění instalace je připraveno několik standardních sad balíků (viz Oddíl 7.22, `Výběr a instalace profilů') označených k nainstalování. U každé sady je uvedeno, kolik tato instalace zabere na disku. I když si žádnou z nich nezvolíte, následující údaje Vám poskytnou představu, jak velké oddíly na disku je třeba vytvořit. Zde je nabídka: Standardní server Výběr balíků pro menší server, úsporná instalace bez vymožeností pro interaktivní práci. Zahrnuje server pro služby FTP, WWW, DNS, NIS a POP. Software na disku zabere kolem 50 MB. K tomuto číslu je třeba ještě připočíst velikost dat, které bude server zprostředkovávat. Stanice pro vytáčené připojení Uživatelská stanice se systémem X window system, grafickými a zvukovými aplikacemi, editory atd. Balíky zaberou asi 500 MB. Pracovní stanice Úsporný výběr balíků vhodný možná pro notebooky. Neinstaluje se X window system ani aplikace do tohoto prostředí. Velikost okolo 140 MB. (Pozn. autor má na notebooku nainstalován systém včetně X11, instalace zabírá okolo 100 MB) Pracovní stanice s vývojovým prostředím Stanice s veškerým vývojovým prostředím pro programovací jazyky Perl, C, C++ atd. Velikost instalace kolem 475 MB. Pokud doinstalujete prostředí X11 a další balíky, počítejte s 800 MB. Připomínáme, že uvedené v uvedených odhadech nejsou zahrnuty uživatelské soubory, pošta, data. Buďte velkorysí při rozvaze, kolik místa si ponechat pro datové soubory. 3.4. Než začnete s instalací ... -------------------------------- Někdy je třeba před instalací počítač ''poladit''. Jsou tím nechvalně známé především počítače řady x86, nastavení hardwaru na jiných platformách bývá mnohem jednodušší. V této části se popisuje nastavení hardwaru nutné před vlastní instalací. Obecně se tím myslí kontrola a případná změna nastavení ''firmware'' systému. ''Firmware'' je nejnižší úroveň softwaru, který zařízení v počítači používají, rozhodujícím způsobem ovlivňuje start počítače po jeho zapnutí. 3.4.1. Vyvolání menu systému BIOS --------------------------------- BIOS zabezpečuje základní funkce nutné pro zavedení operačního systému. Váš počítač patrně umožňuje vyvolání menu, ze kterého lze BIOS nastavit. Před instalací si _ověřte_, že máte BIOS správně nakonfigurován, vynechání tohoto kroku se může projevit pády systému nebo Vám Debian nemusí jít vůbec nainstalovat. Následující řádky jsou převzaty z PC Hardware FAQ (ftp://rtfm.mit.edu/pub/usenet-by-hierarchy/comp/s ys/ibm/pc/hardware/systems/) z odpovědi na otázku, jak vyvolat menu systému BIOS. Vzhled menu není jednotný, záleží, kdo je autorem softwaru. [From: burnesa@cat.com (Shaun Burnet)] AMI BIOS Klávesa Del při úvodní obrazovce Award BIOS Ctrl-Alt-Esc DTK BIOS Klávesa Esc při úvodní obrazovce IBM PS/2 BIOS Ctrl-Alt-Ins po Ctrl-Alt-Del Phoenix BIOS Ctrl-Alt-Esc nebo Ctrl-Alt-S [From: mike@pencom.com (Mike Heath)] Některé počítače řady 286 menu systému BIOS nemají. Vyžadují zvláštní program. Pokud tento program pro Váš počítač nemáte, můžete vyzkoušet některý ze seznamu ftp://oak.oakland.edu/SimTel/msdos/at nebo ftp://ftp.uu.net/systems/msdos/simtel/at. 3.4.2. Výběr zaváděcího zařízení OS ----------------------------------- Systémy BIOS většinou umožňují výběr média, ze kterého bude zaveden operační systém. Nastavte bootovací pořadí `A:' (první disketová jednotka), CD-ROM (pravděpodobné označení `D:' nebo `E:') a nakonec `C:' pro první pevný disk. Tím umožníte natažení operačního systému buď z diskety nebo z CD, ze kterých se Debian instaluje nejčastěji. Pokud přímo z CD-ROM systém startovat nelze, nezoufejte, k započetí instalace jednoduše spusťte z DOSu `E:\boot\boot.bat', kde E: zastupuje jednotku s CD-ROM. Podrobnosti najdete v Oddíl 5.5, `Instalace z CD-ROM'. Diskety nebudete potřebovat ani v případě instalace z filesystému FAT (DOS). Oddíl 5.4.1, `Instalace z oddílu systému DOS' přináší podrobnosti k této metodě. 3.4.3. Paměť Extended a Expanded -------------------------------- Pokud máte v počítači nastavení obou druhů paměti, nastavte co nejvíce ve prospěch _extended_, kterou Linux využívá. 3.4.4. Ochrana proti virům -------------------------- Znemožněte v BIOSu varování o výskytu virů. Máte-li speciální desku s antivirovou ochranou, deaktivujte ji nebo desku z počítače odstraňte. Její funkce není slučitelná s během systému GNU/Linux. Díky přístupovým právům k souborům, chráněné paměti jádra, o virech v Linuxu skoro neuslyšíte. [1] [1] Po instalaci můžete obnovit ochranu zaváděcího sektoru. Po instalaci by nemělo být nutné do této části disku zapisovat. Z hlediska Linuxu ochrana nemá velký význam, ale ve Windows může zabránit katastrofě. 3.4.5. Shadow RAM ----------------- Váš motherboard zřejmě umožňuje volbu _shadow RAM_ nebo nastavení typu ''BIOS caching'', ''Video BIOS Shadow'', ''C800-CBFF Shadow''. _Deaktivujte_ toto nastavení. Shadow RAM zrychluje přístup do ROM pamětí na motherboardu a některých řadičích. Linux místo této optimalizace používá vlastní 32-bitový přístup a poskytuje tuto paměť programům jako běžnou paměť. Při ponechání volby shadow RAM může dojít ke konfliktu při přístupu k zařízením. 3.4.6. Advanced Power Management -------------------------------- Nastavte úsporný režim na volbu APM. Nepovolte možnosti doze, standby, suspend, nap a sleep a rovněž časování pro uspání disku. Linux dokáže uvést počítač do úsporného stavu bez služeb BIOS. Z jádra na disketách určených pro instalaci byl ovladač pro APM vyjmut, po úspěšné instalaci Debian/Linuxu si můžete podle Oddíl 8.4, `Kompilace nového jádra' vytvořit vlastní verzi jádra operačního systému, které bude provádět APM a další funkce. 3.4.7. Přepínač TURBO --------------------- Systémy s volbou rychlosti běhu CPU nastavte na vyšší rychlost, pokud BIOS dokáže vypnout softwarové přepínání rychlosti procesoru, učiňte tak. Na určitých systémech může při zkoumání zařízení dojít ke konfliktu se softwarovým řízením taktu procesoru. 3.4.8. Přetaktování procesoru ----------------------------- Mnoho uživatelů se pokoušelo přetaktovat chod procesoru na vyšší než určenou frekvenci (např. 90MHz na 100MHz). Správná funkce počítače pak může být závislá na teplotě a dalších faktorech a někdy hrozí i poškození systému. Jednomu z autorů tohoto dokumentu fungoval přetaktovaný systém přes rok bezchybně a pak začalo docházet k ukončení běhu kompilátoru `gcc' chybou unexpected signal při kompilaci jádra. Nastavení rychlosti CPU na nominální hodnotu tyto problémy odstranilo. 3.4.9. Chyby paměti ------------------- Kompilátor `gcc' často jako první poukáže na problémy s pamětí (nebo na jiné hardwarové problémy způsobující nepředvídatelnou modifikaci dat), neboť vytváří velké datové struktury, které opakovaně prochází. Chyba v uložení dat způsobí vygenerování neplatné instrukce nebo přístup na neexistující adresu. Symptomem je pak ukončení překladu chybou unexpected signal (neočekávaný signál). Kvalitní motherboardy podporují paritní RAM a jsou schopny upozornit na jednobitovou chybu v RAM. Bohužel nedokáží chybná data opravit a obyčejně dojde k okamžitému pádu systému. Stejně je ale lepší vědět, že k takové situaci dochází, než riskovat poškození dat. Z tohoto důvodu jsou nejlepší systémy vybaveny motherboardy podporujícími paritní a pravou paritní paměť. Více k tomuto tématu Oddíl 2.5.3, `Paritní paměť'. Pokud máte skutečně paritní paměťové moduly a motherboard, který je podporuje, povolte v systému BIOS nastavení, která způsobí zastavení při chybě paritní paměti. 3.4.10. Procesory Cyrix a chyby při čtení disket ------------------------------------------------ Mnozí majitelé procesorů Cyrix byli donuceni vypnout cache na dobu instalace Linuxu z důvodů chyb při čtení disket. Jestliže budete muset přistoupit ke stejnému opatření, nezapomeňte po úspěšné instalaci povolit používání cache, systém běží bez cache _výrazně_ pomaleji. Nejedná se asi o chybu procesoru a bylo by možné v Linuxu zjednat nápravu. Po přechodu z 16 do 32 bitového režimu patrně přestane být platný obsah cache. 3.4.11. Kontrola nastavení systému BIOS --------------------------------------- Najdete-li v menu BIOS položku ''15-16 MB Memory Hole'', prosím, zakažte tuto funkci. Linux bude využívat celých 16 MB, pokud je máte. Motherboard Intel Endeavor má volbu ''LFB'' neboli ''Linear Frame Buffer'' obsahující dvě položky ''Disabled'' a ''1 Megabyte''. Nastavte jí na ''1 Megabyte''. Při druhé alternativě nešlo správně načíst instalační disketu a systém se zhroutil. V době přípravy tohoto dokumentu nebylo zřejmé, co je příčina, instalace byla prostě možná jen s tímto nastavením. 3.4.12. Kontrola hardwarových nastavení --------------------------------------- Mimo nastavení v systému BIOS je někdy třeba změnit konfiguraci vlastních zařízení. K některým kartám jsou k dispozici programy na jejich konfiguraci, u jiných se provádí změny přímo na kartě propojkami. Není možné zde uvést úplný popis pro každé zařízení, cílem tohoto návodu je dát alespoň pár užitečných tipů. Pokud některé ze zařízení poskytuje ''mapování paměti'', mělo by se odehrávat v oblasti od 0xA0000 do 0xFFFFF (tzn. od 640 kB do 1 MB) nebo alespoň 1 MB nad celkovou pamětí Vašeho systému. ------------------------------------------------------------------------------- 4. Poznámky k rozdělování disku ------------------------------- 4.1. Trochu teorie ------------------ Rozdělením disku se na disku vytvoří několik vzájemně nezávislých oddílů (angl. partition). Dá se to přirovnat k bytu rozčleněnému zdmi, přidáním nábytku do jedné místnosti nemá na ostatní místnosti žádný vliv. Jestliže už na počítači máte nějaký operační systém (Windows95, WindowsNT, OS/2, DOS, FreeBSD) a chcete na stejný disk ještě umístit Linux, patrně se nevyhnete přerozdělění disku. Obecně změna oddílu, na kterém je filesystém, znamená ztrátu dat, takže si raději disk před změnami do tabulky diskových oddílů zazálohujte. Podle analogie s bytem a zdmi, z bytu taky raději vynesete veškerý nábytek, než budete přestavovat zdi. Naštěstí je zde pro některé uživatele alternativní řešení Oddíl 4.6, `Změna rozdělení disku bez ztráty dat'. Jako úplné minimum potřebuje GNU/Linux jeden diskový oddíl. Tento oddíl je využit pro operační systém, programy a uživatelská data. Většina uživatelů pokládá navíc za nutnost mít vydělenou část disku pro virtuální paměť. Tento oddíl slouží operačnímu systému jako odkládací prostor. Vydělením swap partition umožní efektivnější využití disku jako virtuální paměti. Je rovněž možné pro tento účel využít obyčejný soubor, ale není to doporučené řešení. Většina uživatelů vyčlení pro Linux více než jeden oddíl na disku. Jsou k tomu dva důvody. Prvním je bezpečnost, pokud dojde k poškození filesystému, většinou se to týká pouze jednoho oddílu, takže potom musíte nahradit ze záloh pouze část systému. Jako minimum můžete uvážit vydělení kořenového svazku souborů. Ten obsahuje zásadní komponenty systému. Jestliže dojde poškození nějakého dalšího oddílu, budete schopni spustit Linux a provést nápravu, může Vám to ušetřit novou instalaci systému. Druhý důvod je obyčejně závažnější při pracovním nasazení Linuxu, ale záleží k čemu systém používáte. Představte si situaci, kdy nějaký proces začne nekontrolovaně zabírat diskový prostor. Pokud se jedná o proces se superuživatelskými právy, může zaplnit celý disk. Naruší chod systému, poněvadž Linux potřebuje při běhu vytvářet soubory. K takové situaci může dojít z vnějších příčin, například nevyžádaný e-mail Vám lehce zaplní disk. Rozdělením disku na více oddílů se lze uchránit před mnoha problémy, v příkladu uvedeném výše při oddělení /var/spool/mail na zvláštní část disku bude systém fungovat, i když bude zahlcen nevyžádanou poštou. Dalším důvodem může být velký IDE disk, na kterém nepoužíváte LBA nebo překládací ovladač od výrobce. Potom je nutné umístit kořenový oddíl do prvních 1024 cylindrů na disku (obvykle prvních 524 MB). Jedinou nevýhodou při používání více diskových oddílů je, že je obtížné dopředu odhadnout kapacitu jednotlivých oddílů. Jestliže vytvoříte některý oddíl příliš malý, budete muset systém instalovat znovu a nebo se budete potýkat s přesunováním souborů z oddílu, jehož velikost jste podhodnotili. V opačném případě, kdy vytvoříte zbytečně velký oddíl, plýtváte diskovým prostorem, který by se dal využít jinde. Diskový prostor je dnes sice levný, ale proč vyhazovat peníze oknem. 4.1.1. Omezení na disky v PC ---------------------------- BIOS obecně přidává další omezení na rozdělení disku. Je určeno, kolik můžete na disku připravit ''primárních'' a ''logických'' oddílů. Někdy BIOS dokáže zavést systém jen z části disku. Informace na toto téma podává dokument Linux Partition HOWTO (http://www.linuxdoc.org/HOWTO/mini/Partition.html), zde uvádíme jen stručný přehled. ''Primární'' oddíly jsou původní koncept rozdělení disku. Na disku mohou být maximálně čtyři. Toto omezení překonávají oddíly ''rozšířené'' a ''logické''. Změníte-li jeden primární oddíl na rozšířený, můžete tento prostor využít k vytvoření libovolného počtu logických částí. Na disku lze však vytvořit maximálně jeden rozšířený oddíl. Linux omezuje počet oddílů na 15 pro disky SCSI (tři primární a dvanáct logických) a 63 oddílů na disku IDE (3 primární a 60 logických). Poslední omezení, kterého si o systému BIOS musíte být vědomi, se týká umístění oddílu s jádrem operačního systému. Oddíl se musí nacházet v prvních 1024 cylindrech na disku. Obyčejně je oddíl, ze kterého zavádíte systém, totožný s oddílem kořenového svazku, zkontrolujte, že se Vám tato oblast vešla do prvních 1024 cylindrů. Velké disky v některých případech vyžadují přepočet čísla cylindru při přístupu. Tyto režimy (např. LBA) se nastavují v BIOSu. Více se dozvíte v Large Disk HOWTO (http://www.linuxdoc.org/HOWTO/mini/Large-Disk.html). V takovém případě se musí oblast, ze které se zavádí systém, vejít do 1024. cylindru v nové, _transformované_ geometrii. 4.2. Názvy zařízení v Linuxu ---------------------------- Disky a oddíly na nich mají v Linuxu odlišné názvy než v jiných operačních systémech. Budete potřebovat vědět, jak se zařízením v Linuxu přidělují názvy. * První disketová jednotka je nazvána ``/dev/fd0''. * Druhá disketová jednotka je ``/dev/fd1''. * První disk na SCSI (podle čísel zařizení na sběrnici) je ``/dev/sda''. * Druhý disk ma SCSI (vyšší číslo na sběrnici) je ``/dev/sdb'' atd. * První CD mechanice na SCSI odpovídá ``/dev/scd0'', ekvivalentní zařízení ``/dev/sr0''. * Master disk na prvním IDE řadiči ``/dev/hda''. * Slave disk na prvním IDE řadiči ``/dev/hdb''. * Master a slave diskům na druhém řadiči jsou postupně přiřazeny ``/dev/hdc'' a ``/dev/hdd''. Novější řadiče IDE mají dva kanály, které se chovají jako dva řadiče. * Prvnímu disku XT odpovídá ``/dev/xda''. * Druhému disku XT odpovídá ``/dev/xdb''. Oddíly na discích jsou rozlišeny připojením čísla k názvu zařízení: ``sda1'' and ``sda2'' představují první a druhý oddíl prvního disku na SCSI. Například předpokládejme počítač se dvěma disky na sběrnici SCSI na pozicích 2 a 4. Prvnímu disku na pozici 2 odpovídá zařízení sda, druhému sdb. Pět oddílů na disku ''sda'' by bylo pojmenováno ''sda1'', ``sda2'', ..., ``sda5''. Stejné schéma označení platí i pro disk ''sdb'. Máte-li v počítači dva řadiče pro SCSI, pořadí disků zjistíte ze zpráv, které vypisuje při startu Linux. Primární oddíly jsou v Linuxu reprezentovány názvem disku a číslem oddílu, např. `/dev/hda1' odpovídá prvnímu primárnímu oddílu na prvním disku na IDE. Logické oddíly jsou číslovány od 5, takže na stejném disku má první logický oddíl označení `/dev/hda5'. Rozšířený oddíl, tj. primární oddíl obsahující logické oddíly, sám o sobě použitelný není. 4.3. Doporučené rozdělení disku ------------------------------- Jak jsme již uvedli, máte-li místo na disku, měli byste si určitě vytvořit dva svazky - menší kořenový a větší, na němž bude připojen adresář `/usr'. Většině uživatelů stačí dva oddíly. Zvlášť v případě, že máte jeden malý disk, vytvořením mnoha oddílů plýtváte prostorem na disku. Chcete-li instalovat více programů, které nejsou přímo součástí distribuce, může se Vám hodit samostaný oddíl pro `/usr/local'. Pro počítač, který zpracovává hodně pošty, má smysl vytvořit svazek pro `/var/spool/mail'. Někdy je dobré oddělit adresář `/tmp' na oddíl s kapacitou 20 - 32 MB. Na serveru s více uživateli je výhodné vymezit velký oddíl pro jejich domovské adresáře /home. Obecně platí, že rozdělení disku se liší počítač od počítače a záleží, k čemu Linux používáte. Při instalaci komplikovanějšího systému (např. serveru) se podívejte na Multi Disk HOWTO (http://www.linuxdoc.org/HOWTO/Multi-Disk-HOWTO.html), na podrobnou informaci. Tento odkaz může být zajímavý rovněž pro zprostředkovatele připojení k Internetu. Zůstává otázka, kolik vyhradit pro virtuální paměť. Názory systémových administrátorů jsou různé, jedna zkušenost je mít stejně odkládacího prostoru jako máte paměti, pro většinu uživatelů přitom nemá smysl vytvořit více jak 64 MB virtuální paměti. Samozřejmě, že existují výjimky, budete-li řešit soustavu 10000 rovnic na počítači s 256 MB, budete potřebovat více jak gigabyte odkládacího prostoru. Pokud potřebujete hodně virtuální paměti, zkuste umístit její oddíly na různé disky. Pozn. Linux využije z jednoho odkládacího oddílu maximálně 128 MB, takže není důvod, proč překračovat tuto hranici. Nicméně můžete vytvořit několik odkládacích oblastí a doplnit je po instalaci do souboru `/etc/fstab', Máte-li větší nároky na virtuální paměť, zkuste umístit odkládací oddíly na různé disky (``špulky''). 4.4. Příklady ------------- Můj počítač má 32 MB paměti a 1,7 GB IDE disk na zařízení `/dev/hda'. Na `/dev/hda1' je oddíl pro DOS o velikosti 500 MB (měl jsem jí vytvořit jen 200 MB, poněvadž jí skoro nepoužívám). Odkládací oddíl má 32 MB a je na `/dev/hda3'. Zbytek tj. asi 1,2 GB na `/dev/hda2' je kořenový svazek pro Linux. 4.5. Rozdělění disku před instalací Debianu ------------------------------------------- Rozdělení disku můžete provést buď před instalací Debianu nebo v jejím průběhu. 4.5.1. Rozdělění disku v systémech DOS a Windows ------------------------------------------------ Pokud budete měnit diskové oddíly se souborovýmy svazky FAT nebo NTFS, doporučuje se buď postup popsaný dále v textu nebo použití programů ze systémů DOS nebo Windows. Není nutné provádět rozdělení disku z těchto systémů, lepších výsledků obvykle docílíte v Linuxu. 4.6. Změna rozdělení disku bez ztráty dat ----------------------------------------- Jedna z nejčastějších situací je přidání Debianu na systém, kde už je DOS (případně Windows 3.1), Windows 95, Windows 98, Windows NT nebo OS/2, aniž by se zničila předchozí instalace. Jak už bylo vysvětleno v Oddíl 4.1, `Trochu teorie', zmenšování velikosti diskového oddílu vede skoro jistě ke ztrátě dat, pokud se neprovedou jistá opatření. Metoda, kterou zde popíšeme, sice nezaručuje, že nepřijdete o data, ale v praxi velice dobře funguje. Rozhodně si ale vytvořte _zálohu_ dat. Nejprve se rozhodněte, jak disk chcete rozdělit. Postup v této sekci rozdělí jeden oddíl na dva. Jeden bude obsahovat původní operační systém a druhý bude pro Debian. Během instalace Debianu budete mít příležitost druhou část disku dále rozdělit. Postup se zakládá na přesunu dat na začátek oddílu a následné změně do záznamů o rozdělení disku tak, že nedojde ke ztrátě dat. Důležité je, abyste mezi přesunutím dat a změnou oddílů provedli co nejméně operací, snížíte tak možnost zápisu nějakého souboru do volného místa na oddílu a podaří se Vám vydělit z původního oddílu větší část. Budete potřebovat program `fips', který najdete v adresáři `tools' na serverech zrcadlících distribuci Debianu. Rozbalte archív a nakopírujte soubory `RESTORRB.EXE', `FIPS.EXE' a `ERRORS.TXT' na systémovou disketu. Systémová disketa se vytvoří příkazem `sys a:'. Program fips je doplněn velmi kvalitním popisem. který jistě oceníte v případě, že používáte při přístupu na disk kompresi dat nebo diskový manažer. Vytvořte si systémovou disketu a _než_ začnete defragmentaci, přečtěte si dokumentaci. Další krok je přesun dat na začátek oddílu. To umí program `defrag', který je součástí systému DOS verze 6.0 a pozdějších verzí. Dokumentace k programu `fips' obsahuje seznam jiných programů, které můžete k tomuto úkonu použít. Jestliže používáte Windows 95, musíte použít jejich verzi programu `defrag', poněvadž verze pro DOS nezvládá FAT32. Po ukončení defragmentace disku, která může na větších discích chvíli trvat, zaveďte systém z připravené systémové diskety. Spusťte `a:\fips' a postupujte podle návodu. Pozn. Existují další programy pro správu disku, pokud s programem `fips' neuspějete. 4.7. Vytváření oddílů pro DOS ----------------------------- Při vytváření oddílů pro DOS nebo změně jejich velikosti pozorovali někteří uživatelé problémy s takto připravenými oddíly. Někdy se jednalo o zhoršení výkonu, časté potíže s programem `scandisk' nebo divné chyby systémů DOS a Windows. Kdykoliv vytvoříte nebo změníte velikost oddílu určeného pro DOS, je dobré vymazat prvních pár sektorů. Před spuštěním programu `format' v systému DOS, proveďte z Linuxu dd if=/dev/zero of=/dev/hdXX bs=512 count=4 ------------------------------------------------------------------------------- 5. Postupy při instalaci Debianu -------------------------------- 5.1. Úvod --------- Instalace Debianu sestává z několika kroků: 1. natažení instalačního systému 2. konfigurace prvotního systému 3. instalace základního systému 4. natažení nově nainstalovaného základního systému 5. instalace zbytku systému Natažení instalačního systému Debianu se provádí z Rescue Floppy nebo z CD. První natažení systému může představovat nejobtížnější část instalace, záleží na jaký instalujete počítač. Tento krok je popsán v Kapitola 6, `Natažení instalačního systému'. Až se Vám podaří rozběhnout systém, setkáte se s programem `dbootstrap', který se spustí a provede Vás druhou částí instalace, konfigurací systému. Více najdete v Kapitola 7, `Nastavení počátečního systému programem `dbootstrap''. Základní systém Debianu je sada balíků, které jsou nutné pro samostatný běh systému. Až nainstalujete a nastavíte základní systém, Váš Debian už bude schopen ''stát na nohou''. Základní systém můžete instalovat z disket, pevného disku, CD nebo z NFS. Instalaci provede program `dbootstrap', Oddíl 7.13, ```Instalovat základní systém'''. Posledním krokem je doinstalování balíků s programy a dokumenty, které budete na počítači používat. Jedná se o systém X Window System, editory, interprety příkazů a vývojová prostředí. Instalaci můžete dokončit z CD nebo počítače zrcadlícího distribuci Debianu (služby HTTP, FTP, NFS). V této části využijete programy `dselect' nebo `apt-get' pro správu balíků v Debianu Oddíl 7.25, `Instalace zbytku systému'. Pro různé části instalace _nemusíte_ používat stejné instalační médium. Systém můžete zavést z Rescue Floppy, základní systém potom nainstalovat z NFS a zbytek systému z CD. Síťovou instalaci z archívu Debianu obvykle zahájíte natažením a instalací základního systému z disket a zbytek systému se instaluje z Internetu. Instalační systém potřebný pro první tři fáze instalace je rozdělen do tří částí: ``Záchranná disketa'', ``Disketa s ovladači'' a ``Základní systém''. Dále v textu je popis instalačních metod a souborů, které instalace může vyžadovat. Pro jednotlivé metody instalace potřebujete různé soubory. 5.2. Volba instalačního média ----------------------------- Nejprve si zvolte, z jakého média natáhnete instalační program. Potom si vyberte jakou metodou nainstalujete základní systém. 5.2.1. Volba média pro natažení systému --------------------------------------- Instalační systém lze zavést z disket, CD-ROM, z jiného operačního systému. Zavedení systému z disket přichází v úvahu na většině platforem. Není možné na počítačích Amiga a Mac. Postup najdete v Oddíl 5.7, `Zavedení systému z disket'. Snadno lze instalovat z CD-ROM. Máte-li smůlu a jádro z CD Vám nefunguje, lze se uchýlit k jiné metodě. Instalaci z CD-ROM popisuje Oddíl 5.5, `Instalace z CD-ROM'. Často je výhodné spuštění instalace z jiného operačního systému, jak je to popsáno v Oddíl 5.4, `Instalace z pevného disku'. Pro některé počítače je to dokonce jediná možnost. 5.2.2. Volba média pro instalaci základního systému --------------------------------------------------- Základní systém lze instalovat z disket (Oddíl 5.8, `Instalace základního systému z disket'), CD-ROM (Oddíl 5.5, `Instalace z CD-ROM'), ze serveru NFS (Oddíl 5.6, `Instalace z NFS') nebo z lokálního disku (Oddíl 5.4, `Instalace z pevného disku'). Vyberte si z nejsnadnější způsob z médií, které máte k dispozici. 5.3. Popis souborů instalačního systému --------------------------------------- V této části najdete seznam souborů z adresáře `disks-i386' se stručným popisem. Nemusíte si je nahrávat všechny, stačí vybrat jen ty, které jsou zapotřebí pro Vaší metodu instalace. Většína souborů jsou vzory disket, nahráním souboru na disketu vytvoříte požadovaný disk. Tyto vzory se pochopitelně liší pro diskety různých kapacit (1,44 MB, 1,2 MB, 720 kB). Pro platformu mohou být dostupné jen některé z nich. Soubory pro disketové jednotky s kapacitou 1,44 MB mají v názvu '14', pro jednotky 1,2 MB '12' a pro jednotky 720 kB je v názvu obsaženo '72'. Čtete-li tento dokument na Internetu, nejspíš si můžete nahrát uvedené soubory kliknutím na jejich název, jinak jsou dostupné z adresy ftp://ftp.debian.org/debian/dists/slink/main/disks-i386/current/ nebo podobného adresáře z počítače zrcadlícího distribuci Debianu. resc1440.bin, resc1440tecra.bin, resc1200.bin -- Rescue Floppy Toto je obraz Rescue Floppy, používá se na počátku instalace a rovněž v nouzovém případě, že by Váš systém někdy nešel spustit. Doporučuje se vytvořit si tuto disketu i v případě, že instalaci nebudete provádět z disket. Pro diskety diskety o velikosti 5,25 palce, jsou určeny soubory s číslem `1200' v názvu, jinak použijte soubory označené '1440'. Obrazy s označením 'tecra' vyzkoušejte v případě problémů se standardními disky. drv1440.bin, drv1440tecra.bin, drv1200.bin -- Drivers Floppy jsou obrazy Drivers Floppy. Obsahují moduly do jádra, ovladače pro různá zařízení, která nejsou nezbytná při počátečním zavádění systému. Během instalace budete vyzváni k výběru potřebných ovladačů. base2_1.tgz nebo base14-1.bin, base14-2.bin, base14-3.bin, base14-4.bin, base14-5.bin, base14-6.bin, base14-7.bin nebo base12-1.bin, base12-2.bin, base12-3.bin, base12-4.bin, base12-5.bin, base12-6.bin, base12-7.bin, base12-8.bin, base12-9.bin -- základní systém. V těchto souborech je uložen základní systém, který se během instalace nakopíruje na Váš linuxový oddíl na disku. Představují minimální systém potřebný k instalaci zbytku balíků. Soubor base2_1.tgz je pro instalaci prováděnou bez disket, tj. z CD nebo přes NFS. root.bin -- obraz kořenového svazku souborů. Soubor obsahuje obraz dočasného svazku souborů, který se natáhne do paměti při startu systému. Používají ho instalace z pevného disku a CD-ROM. rawrite2.exe Program pro DOS pro zápis obrazu diskety ze souboru na disketu. Použijte tento program pro přímý zápis souborů na disketu namísto obyčejného kopírování. loadlin.exe -- zaváděcí program. Tento zaváděcí program spustitelný v DOS využijete, pokud instalujete z pevného disku nebo z CD. Oddíl 5.4.1, `Instalace z oddílu systému DOS'. install.bat Dávka pro DOS, zahájíte s ní instalaci z pevného disku nebo z CD. Oddíl 5.4.1, `Instalace z oddílu systému DOS'. linux -- jádro linuxu. Jádro Linuxu pro instalaci z pevného disku nebo CD. install.txt, install.html -- Instalační manuál. Tento soubor, může být ve formátech HTML a ASCII. fdisk.txt cfdisk.txt Pokyny k použití dostupných programů pro rozdělení disku. basecont.txt Seznam souborů v základním systému. 5.4. Instalace z pevného disku ------------------------------ V některých případech je výhodné natáhnout systém z jiného operačního systému. Lze také zkombinovat natažení systému jiným způsobem s instalací základního systému z pevného disku. 5.4.1. Instalace z oddílu systému DOS ------------------------------------- K instalaci můžete využít již existující oddíl DOSu na stejném počítači. Máte na výběr buď instalaci bez disket nebo zavedení systému z Rescue Floppy s následnou instalací základního systému z lokálního disku. Postup při instalaci bez disket: 1. Nahrajte si soubory ze seznamu a uložte je na oddíl systému DOS: resc1440.bin, drv1440.bin, base2_1.tgz, root.bin, linux, install.bat a loadlin.exe. 2. Spusťte DOS (ne Windows) bez ovladačů. Docílíte toho stiskem _F8_ ve správném okamžiku. 3. Spusťte `install.bat' z připraveného adresáře. 4. Pokračujte v Kapitola 6, `Natažení instalačního systému'. Kombinovaná instalace: Připravte si Rescue Floppy a Drivers Floppy podle návodu Oddíl 5.10, `Zápis obrazů disků na diskety', nahrajte si na oddíl DOS soubor base2_1.tgz. 5.4.2. Instalace z oddílu systému Linux --------------------------------------- Debian lze nainstalovat z filesystémů ext2fs nebo Minix, například v situaci, kdy chcete úplně nahradit stávající systém Debianem. Oddíl, _ze_ kterého instalujete, by se neměl shodovat s oddílem, _kam_ chcete systém umístit. (tj. `/, /usr, /lib' apod.). Při instalaci z disku Linuxu postupujte následovně: 1. Sežeňte si tyto soubory (v největší možné variantě) a nahrajte si je na disk * obraz Rescue Floppy * obraz Drivers Floppy * base2_1.tgz 2. podle Oddíl 5.10, `Zápis obrazů disků na diskety' připravte Rescue Floppy 3. Založte disketu s Rescue Floppy do mechaniky a restartujte počítač. 4. Pokračujte v Kapitola 6, `Natažení instalačního systému'. 5.5. Instalace z CD-ROM ----------------------- V případě, že máte CD a mechaniku, ze kterých lze zavést systém, obejdete se bez disket. Nastavte si počítač podle popisu Oddíl 3.4.2, `Výběr zaváděcího zařízení OS'. Vložte CD do mechaniky a restartujte počítač. Na systému, který vyžaduje zavedení pomocí souborů ''tecra'', založte do mechaniky druhé CD a restartujte počítač. Dále se řiďte pokyny v Kapitola 6, `Natažení instalačního systému'. Na počítači, kde nejde systém z CD-ROM zavést, spusťte DOS a v něm dávku `boot.bat' z adresáře `\boot' na CD. Přeskočte až k Kapitola 7, `Nastavení počátečního systému programem `dbootstrap''. Nezáleží na tom, jak natáhnete systém, k instalaci základního systému můžete využít CD-ROM. Až instalační program dojde k instalaci základního systému a později i při instalaci zbytku systému, nasměrujte program na CD-ROM podle návodu v Oddíl 7.13, ```Instalovat základní systém'''. 5.6. Instalace z NFS -------------------- Z povahy metody vyplývá, že je možné ji využít až k instalaci základního systému. Potřebujete zaváděcí disk a disk s ovladači, které nainstalujete jedním z uvedených způsobů. Před instalací základního systému z NFS je nutné projít postup z Kapitola 7, `Nastavení počátečního systému programem `dbootstrap''. Nezapomeňte do jádra nahrát ovladač síťové karty a modul pro NFS. Až bude program `dbootstrap' zjišťovat, odkud instalovat základní systém, zvolte NFS a postupujte dle návodu. 5.7. Zavedení systému z disket ------------------------------ Návod je jednoduchý, obstarejte si soubory pro Rescue Floppy a Drivers Floppy a nahrajte je na diskety způsobem popsaným v Oddíl 5.10, `Zápis obrazů disků na diskety'. Rescue Floppy si můžete v případě potřeby upravit, viz Oddíl 9.3, `Výměna jádra'. 5.8. Instalace základního systému z disket ------------------------------------------ Tento způsob instalace nedoporučujeme (s výjimkou situace, kdy nemáte na pevném disku filesystém), poněvadž diskety jsou nejméně spolehlivé médium. Proveďte postupně: 1. Nahrajte si obrazy disket (obsah souborů je popsán v Oddíl 5.3, `Popis souborů instalačního systému'): * Rescue Floppy * Drivers Floppy * základní systém, tj. base14-1.bin, base14-2.bin, atd. 2. Sežeňte si dostatečné množství disket. 3. Zapište soubory na diskety, návod je v Oddíl 5.10, `Zápis obrazů disků na diskety'. 4. Vložte do systému Rescue Floppy a restartujte počítač. 5. Přejděte k návodu Kapitola 6, `Natažení instalačního systému'. 5.9. Instalace na systémech s malou pamětí ------------------------------------------ Na počítačích s méně než 5MB paměti upotřebíte zvláštní disk pro systémy s malou pamětí lowmem.bin. Tento soubor je třeba zapsat na disketu a vložit do disketové jednotky jako první. Nahlédněte do odstavce Oddíl 6.3, `Systémy s malou pamětí' pro další pokyny. 5.10. Zápis obrazů disků na diskety ----------------------------------- Obrazy disků představují úplný obsah diskety. Soubory jako je např. `resc1440.bin' nelze na disketu jednoduše nakopírovat, jejich zápis se provádí speciálním programem _přímo_ do sektorů na disketě. Příprava disket se liší systém od systému. Tato kapitola se zabývá přípravou disket pod různými operačními systémy. Až budete mít diskety vytvořené, ochraňte je před neúmyslným přepsáním nastavením disket pouze pro čtení. 5.10.1. Zápis disket pod Linuxem nebo unixovým systémem ------------------------------------------------------- Zápis disket může většinou provést pouze uživatel root. Založte do mechaniky prázdnou disketu a příkazem dd if= of=/dev/fd0 bs=512 conv=sync ; sync zapište na disketu. `/dev/fd0' bývá zařízení disketové jednotky. (Na systému Solaris je to `/dev/fd/0'). Disketu vyjměte až po zhasnutí kontrolky na mechanice, příkaz `dd' Vám může vrátit příkazový řádek, ještě než systém dokončí zápis souboru. Na některých systémech lze vyjmout disketu z mechaniky pouze softwarově. (Solaris má pro tento účel příkaz `eject', viz manuál). Některé systémy se snaží automaticky připojit disketu, jakmile ji vložíte do mechaniky. Budete asi nuceni tuto funkci vypnout, aby bylo možné zapsat disketu přímo. Zeptejte se systémového administrátora na detaily, na systému Solaris se jedná o program `vold'. 5.10.2. Zápis disket ze systémů DOS, Windows a OS/2 --------------------------------------------------- Ze stejného adresáře, kde jsou soubory pro instalační diskety, si nakopírujte rawrite2.exe spolu s popisem programu rawrite2.txt. Zapsání souboru na disketu se provede příkazem `rawrite2' ze systému DOS. Spuštění `rawrite2' dvojitým kliknutím z programu Windows Explorer nebo z okna DOS ve Windows nemusí fungovat. Pokud nevíte, jak nastartovat DOS, zmáčkněte _F8_ během startu počítače. Spusťte rawrite2 -f -d kde je jeden z obrazů disket a může být buď a: nebo b:, podle toho, na jakou mechaniku zapisujete. 5.10.3. Spolehlivost disket --------------------------- Problémem číslo jedna při první instalaci Debianu bývá nespolehlivost čtení z disket. Největší problémy jsou s Rescue Floppy, poněvadž tuto disketu čte před natažením Linuxu BIOS. BIOS nedokáže číst disketu tak spolehlivě jako linuxový ovladač a čtení se může zastavit bez vypsání chybového hlášení, pokud dojde k chybnému načtení dat. Také může dojít k chybnému čteni z disket Drivers Floppy a základního systému, to se většinou projeví množstvím hlášení o chybách I/O. Pokud Vám instalace vázne při čtení určité diskety, vyzkoušejte její obsah znovu nahrát a zapsat na _jinou_ disketu. Obyčejné reformátování diskety nestačí, i když formátování a nové zapsání proběhne bez chyb. Někdy se vyplatí disketu vytvořit na jiném počítači. Jeden z uživatelů napsal, že se mu podařilo vytvořit bezchybnou zaváděcí disketu až na _třetí_ takový pokus. Podle dalších uživatelů může systém úspěšně naběhnout až na několikátý pokus při čtení ze stejné diskety. Příčinou jsou nespolehlivé disketové jednotky nebo chyby ve firmware. ------------------------------------------------------------------------------- 6. Natažení instalačního systému -------------------------------- V předchozí kapitole jste si zvolili médium, ze kterého zavedete systém. Jedná se o Rescue Floppy, CD-ROM, nebo start z již nainstalovaného operačního systému. Tato kapitola popisuje, jak se dá průběh natažení systému ovlivnit, jaké problémy se při něm mohou vyskytnout, jak je řešit nebo nám je alespoň pomoci hledat. Na některých počítačích neprovede `Control-Alt-Delete' úplný restart. Při instalaci z jiného operačního systému je to jedno, v ostatních případech počítač raději vypněte a znovu zapněte. 6.1. Parametry při startu systému --------------------------------- Parametry zadané při startu se předají jádru Linuxu a obecně slouží jako doplňující informace pro správnou obsluhu zařízení. Ve většině případů jádro provede správně autodetekci, někdy je třeba mu trochu napovědět. Při natažení systému z Rescue Floppy nebo CD-ROM se objeví výzva `boot' k zadání parametrů. Detaily naleznete v Oddíl 6.2, `Natažení systému z Rescue Floppy'. Spouštíte-li instalaci z jiného operačního systému, parametry se předávají jádru odlišně. Například upravíte soubor `install.bat'. Úplný seznam parametrů je v Linux BootPrompt HOWTO (http://www.linuxdoc.org/HOWTO/BootPrompt-HOWTO.html), zde uvádíme jen přehled těch nejvýznamnějších. Poprvé žádné parametry jádru nedávejte, zkuste, jestli Linux naběhne sám. Když se vyskytnou problémy, systém restartujte a vyhledejte, jak jádro informovat o hardwaru, který v počítači máte. Jedna z prvních zpráv při zavádění systému je `Memory: k/ k available'. Hodnota by se měla shodovat s velikostí paměti, kterou máte v počítači. Jestliže je odlišná, dodejte údaj následovně: `mem=', kde je dostupná paměť v kilobytech (s příponou ``k'') nebo v megabytech (přípona ''m''). Například stejný význam 8 MB RAM mají `mem=8192k' a `mem=8m'. Některé počítače jsou vybaveny disketovou jednotkou s ''obrácenými DCL''. Pokud se budete potýkat s chybami při čtení disket a myslíte si, že diskety jsou v pořádku, zkuste zadat parametr `floppy=thinkpad'. Jiné systémy mohou mít problémy s detekcí disku. Jedná se zejména o disky IDE v počítačích řady IBM PS/1 nebo ValuePoint (s ovladači ST-506). Nejprve vyzkoušejte start bez parametrů, jinak zjistěte geometrii disku (cylindry, hlavy, sektory) a zadejte jí parametrem `hd=,,'. Ještě připomínáme, úplný seznam parametrů pro jádro a tipy k problematickým zařízením najdete v Linux BootPrompt HOWTO (http://www.linuxdoc.org/HOWTO/BootPrompt-HOWTO.html). 6.2. Natažení systému z Rescue Floppy ------------------------------------- Zavedení systému z Rescue Floppy je snadné, založte do mechaniky disketu a zmáčkněte _reset_ nebo počítač vypněte a zapněte. Doporučuje se ''úplný restart'' počítače. Měla by se rozsvítit kontrolka přístupu k disketě a na obrazovce se objevit zpráva o záchranné disketě zakončená výzvou `boot:'. Při alternativním zavedení systému, postupujte podle instrukcí a počkejte, až se objeví výzva `boot:'. Na počítači s méně jak 5MB paměti použijte disketu pro systémy s nedostatkem paměti. (viz Oddíl 5.9, `Instalace na systémech s malou pamětí'). Při instalaci z jednotky o kapacitě menší než 1,44 MB zvolte postup s ramdiskem a budete navíc potřebovat ještě disketu s kořenovým svazkem souborů. Když je na obrazovce výzva `boot:' můžete si buď přečíst informace dostupné po stisknutí funkčních kláves _F1_ až _F10_ nebo spustit zavádění systému. Jestliže se při startu systému nepovede automaticky zpřístupnit nějaké zařízení, pod klávesami _F4_ a _F5_ je nápověda parametrů, kterými lze detekci zařízení upřesnit. Doplňující parametry se zadávají za volbu metody startu oddělené mezerou. Například `linux floppy=thinkpad'. Pokud pouze zmáčknete _Enter_, odpovídá to zaváděcí metodě `linux' bez dalších doplňujících parametrů. Disketa Rescue Floppy se nazývá záchranná, poněvadž ji můžete použít rovněž v nouzovém případě, že by Váš nainstalovaný systém někdy nešel spustit. Doporučuje se vytvořit si tuto disketu uschovat i po zdárném dokončení instalace. Klávesa _F3_ zobrazí informaci, jak v takovém případě postupovat. Po stisknutí _Enter_ se má objevit hlášení `Loading...' následované `Uncompressing Linux...' a stránkou o hardwaru Vašeho počítače. Pokud budete instalovat jiným zaváděcím postupem (např. ''ramdisk'' nebo ''floppy''), budete vyzváni k založení diskety s kořenovým svazkem, až vložíte disketu do první mechaniky, zmáčkněte _Enter_. (volba floppy1 čte disketu z druhé disketové mechaniky.) 6.3. Systémy s malou pamětí --------------------------- Na počítači s méně jak 5MB paměti se objeví informace o nedostatku paměti a menu se čtyřmi položkami. Znamená to, ze systém je málo paměti pro standardní instalaci a je třeba postupovat jiným způsobem. Projděte menu v tomto pořadí: * Programem `fdisk' vytvořte na disku odkládací oddíl. Jeho číselný kód je 82. Tato část disku se bude používat jako _virtuální paměť_, instalace vyžaduje více paměti než máte v systému. Velikost virtuální paměti určete podle Vašich nároků na chod nainstalovaného systému. 16 MB je asi nejmenší rozumná velikost, pokud máte místo navíc, připravte ji 32 MB nebo 64 MBytovou. Dále připravte oddíl pro svazek souborů MINIX (typ 81). Na něj se na počátku instalace umístí kořenový svazek souborů. Její velikost by měla být alespoň 2 MB. Tuto část disku můžete po nainstalování systému smazat. * Aktivujte virtuální paměť. * Nakopírujte kořenový systém souborů na disk. Potřebujete k tomu disketu naformátovanou pro DOS se souborem `root.bin' (např. Rescue Floppy). * Po ukončení se spustí normální instalační systém. 6.4. Natažení systému z CD-ROM ------------------------------ Stačí vložit CD do mechaniky a restartovat počítač. Měl by se objevit výzva `boot:', kam můžete zapsat parametry ovlivňující natažení systému a vybrat si jádro. 6.5. Hlášení o startu systému ----------------------------- Během zavádění systému se nejspíš objeví mnoho výpisů. Většina hlášení typu `can't find something' (nemohu najít ..), `something not present' (.. není přítomen), `can't initialize something' (nemohu inicializovat ..) nebo i `this driver release depends on something' (tato verze ovladače závisí na ..) je neškodných. Objevují se, poněvadž zaváděcí disk je připraven na přítomnost mnoha různých zařízení. Samozřejmě nikdo nemá počítač vybaven všemi těmito zařízeními, takže operační systém vydává chybová hlášení o hardwaru, který nevlastníte. Systém se rovněž může při startu pozdržet čekáním na odezvu od zařízení, které v počítači fyzicky není. Pokud z tohoto důvodu trvá natažení systému příliš dlouho, vytvořte si po instalaci podle Oddíl 8.4, `Kompilace nového jádra' vlastní jádro systému pouze s ovladači zařízení, která v počítači máte. 6.6. Problémy při startu systému -------------------------------- Může se Vám stát, že jádro se během startu zastaví, nerozpozná některé ze zařízení nebo chybně deteguje disky. Nejprve se zaměřte na parametry jádra, kterými se zabývá Oddíl 6.1, `Parametry při startu systému'. Jindy závadu vyřešíte odstraněním některého ze zařízení a novým startem systému. Zvláštní pozornost věnujte vnitřním modemům, zvukovým kartám a zařízením Plug-n-Play. Notebooky Tecra, různé laptopy, ale i některé nepřenosné počítače nedokáží vyprázdnit cache při signálu A20, k tomuto stavu dochází při zavádění jádra ve formátu bzImage. S jádry typu zImage problémy nejsou. Jestliže start systému končí chybou `A20 gating failed', použijte zaváděcí disky s označením ''tecra''. Pokud problém přetrvává, prosíme Vás o zaslání popisu chyby na adresu . Je _nutné_ na začátku zprávy uvést nasledující řádky: Package: boot-floppies Version: Ujistěte se, že odpovídá verzi sady disket, které jste zkoušeli. Neznáte-li verzi, uveďte alespoň datum, kdy jste si diskety nahráli a z jaké distribuce pocházejí (tzn. ''stable'', ''frozen''). Dále uveďte tyto údaje: architecture: i386 model: memory: scsi: cd-rom: network card: pcmcia: <údaje o zařízeních PCMCIA> Další informace závisí na povaze závady. Může být užitečné uvést typ disku, kapacitu disku, model grafické karty. Ve zprávě problém popište a v případě zamrznutí jádra doplňte hlášení, která jsou na monitoru. Uveďte Váš postup při instalaci. ------------------------------------------------------------------------------- 7. Nastavení počátečního systému programem `dbootstrap' ------------------------------------------------------- 7.1. Úvod do programu `dbootstrap' ---------------------------------- Program `dbootstrap' se spustí po zavedení instalačního systému. Má na starost počáteční konfiguraci a instalaci ''základního systému''. Hlavní úlohou programu `dbootstrap' je nastavení klíčových prvků systému. Provádí například nastavení síťové adresy, názvu počítače a sítování obecně. Dále obstará konfiguraci ''modulů'', ovladačů, které se nahrají do jádra. Ty zahrnují ovladače zařízení, síťové ovladače, podporu znakových sad a periférií. Tato nastavení se provádí jako první, poněvadž mohou být nezbytná pro další instalaci. `dbootstrap' je jednoduchá aplikace v textovém režimu (některé systémy nezvládají grafiku). Snadno se ovládá, bude Vás postupně vést instalací. Můžete se také vrátit zpět, pokud zjistíte, že jste udělali chybu. Program `dbootstrap' se ovládá šipkami a klávesami _Enter_ a _Tab_. Zkušený uživatel Unixu nebo Linuxu může současným stiskem _Left Alt-F2_ přepnout do další virtuální konzole, ve které běží interpret příkazů na bázi Bourne shellu _ash_. LeftAlt je klávesa _Alt_ nalevo od mezerníku, _F2_ funkční klávesa v horní řadě. V tomto okamžiku máte systém běžící z RAM disku a k dispozici je omezená sada unixových programů. Jejich výpis získáte příkazem `ls /bin /sbin /usr/bin /usr/sbin'. Interpret příkazů a tyto programy jsou zde pro případ, že dojde k problémům při instalaci z menu. Postupujte podle menu, zejména u aktivace virtuální paměti, poněvadž instalační program nezjistí, že jste tento krok provedli z vedlejší konzole. _LeftAlt-F1_ Vás vrátí do menu. Linux poskytuje až 64 virtuálních konzolí, z Rescue Floppy je jich k dispozici pouze několik. Chybová hlášení jsou obvykle přesměrována na třetí virtuální konzoli (označovanou `tty3'). Můžete do ní přepnout stiskem _Alt-F3_ (podržte _Alt_ a zmáčkněte funkční klávesu _F3_), zpět do programu `dbootstrap' se vrátíte pomocí _Alt-F1_. 7.2. ``Vyberte barevný nebo monochromatický monitor.'' ------------------------------------------------------ Po naběhnutí systému by se měla objevit volba ``Vyberte barevný nebo monochromatický monitor.''. Na monochromatickém monitoru pokračujte stiskem _Enter_. Jinak šipkou vyberte položku _Color_ pro barevné zobrazování a stiskněte _Enter_. Zobrazování by mělo být v barvách. Klávesou _Enter_ pokračujte v instalaci. 7.3. ``Hlavní nabídka instalace systému Debian GNU/Linux'' ---------------------------------------------------------- Možná uvidíte hlášení ``Instalační program zjišťuje současný stav systému a další instalační krok, který by se měl provést.''. Může zmizet rychleji než ho stihnete přečíst. Bude se objevovat mezi jednotlivými kroky v menu, tato kontrola umožňuje instalačnímu programu `dbootstrap' pokračovat v započaté instalaci, pokud by se Vám v jejím průběhu podařilo zablokovat systém. Pokud spustíte `dbootstrap' znovu, budete muset pouze projít volby barevné/černobílé zobrazování, klávesnice, aktivace odkládacího oddílu a připojení dříve inicializovaných disků, všechna ostatní nastavení zůstanou uchována. V průběhu instalace budete procházet hlavním menu ``Hlavní nabídka instalace systému Debian GNU/Linux''. Volby v horní části se budou aktualizovat a ukazovat, jak pokračujete s instalací. Phil Hughes napsal v časopisu Linux Journal (http://www.linuxjournal.com/), ze instalaci Debianu by zvládlo _kuře_. Myslel klováním do klávesy _Enter_. První položka v menu je totiž vždy další krok, který máte provést, podle aktuálního stavu systému. Mělo by se objevit ``Další : '' a tím je teď ``Konfigurovat klávesnici''. 7.4. ``Konfigurovat klávesnici'' -------------------------------- Ujistěte se, že je zvýrazněné ``Další : '' a klávesou _Enter_ přejděte do menu nastavení klávesnice. Vyberte klávesnici odpovídající Vašemu národnímu prostředí nebo blízkou, pokud požadované rozložení klávesnice v menu není. Po instalaci systému si můžete vybrat ze širšího spektra klávesnic programem `kbdconfig'. Přesuňte šipkami zvýraznění na Vaší volbu klávesnice a zmáčkněte _Enter_. Šipky jsou ve všech klávesnicích na stejném místě. 7.5. Poslední varování ---------------------- Říkali jsme Vám, abyste si zazálohovali data na discích? Teď přichází chvíle, kdy si můžete nechtěně smazat data, máte poslední šanci zazálohovat starý systém. Pokud jste neprovedli kompletní zálohu, vyjměte disketu z mechaniky, resetujte systém a spusťte zálohování. 7.6. ``Rozdělit pevný disk'' ---------------------------- Nemáte-li zatím rozdělený disk s oddíly pro Linux a virtuální paměť, jak popisuje Oddíl 4.5, `Rozdělění disku před instalací Debianu', ``Další : '' Vás přivede do menu ``Rozdělit pevný disk''. S připravenými oddíly přejděte ``Další : '' k inicializaci odkládacího prostoru ``Inicializovat a aktivovat odkládací oddíl'', na systémech s nedostatkem paměti přeskočte i tento krok, neboť odkládací prostor již používáte. Nezáleží, kam Vás zavede ``Další : '', pokračovat můžete v ``Rozdělit pevný disk'', ke kterému přejdete pomocí šipky. Menu ``Rozdělit pevný disk'' Vám nabídne disky k rozdělení a spustí program, který provede záznam do tabulky oddílů. Musíte vytvořit alespoň jeden oddíl ''Linux native'' (typ 83) a nejspíš budete chtít vytvořit i oddíl ''Linux swap'' (typ 82) pro virtuální paměť. Podrobné informace jsou v Kapitola 4, `Poznámky k rozdělování disku'. K rozdělení disku nabízí každá architektura různé programy. Zde je jejich seznam: `fdisk' Původní program na správu oddílů na disku, přečtěte si fdisk manual page (fdisk.txt) `cfdisk' Program na správu oddílů na disku, má snadné ovládání. Popis je v cfdisk manual page (cfdisk.txt) Pokud si nevíte rady, jak disk rozdělit, zkuste se znovu vrátit do Kapitola 4, `Poznámky k rozdělování disku'. Doporučujeme vytvoření oddílu pro virtuální paměť, ale jestli máte víc než 16 MB a budete trvat na svém, instalace je možná i bez ní. Potom zvolte ``Pokračovat bez odkládacího oddílu''. Nezapomeňte označit oddíl s kořenovým svazkem souborů jako ''aktivní''. 7.7. ``Inicializovat a aktivovat odkládací oddíl'' -------------------------------------------------- Tato položka bude ``Další : '' po rozdělení disku. Vaše možnosti jsou inicializovat a aktivovat nový oddíl pro virtuální paměť, aktivovat dříve inicializovaný oddíl nebo pokračovat bez virtuální paměti. Vždy je možné oddíl virtuální paměti znovu inicializovat, takže zvolte ``Inicializovat a aktivovat odkládací oddíl'', pokud si nejste jisti, jak pokračovat. Další krok je aktivace virtuální paměti ve ``Vyberte oddíl, který se má zaktivovat jako odkládací zařízení.''. Program by Vám měl nabídnout k aktivaci oddíl připravený jako odkládací prostor. Zmáčkněte _Return_. Následuje volba otestování swap oddílu na výskyt nečitelných bloků na disku. Je jí užitečné provést, pokud máte disk typu MFM, RLL nebo starší SCSI disk, a nemůže ničemu uškodit. Správně fungující moderní disky tuto kontrolu nepotřebují, vyloučí z používání špatné bloky vlastním mechanismem. Na závěr potvrdíte inicializaci disku. Tato operace zničí veškerá data, která se nachází v tomto oddílu na disku. Pokud je vše v pořádku, zvolte ``Ano''. Obrazovka bude po spuštění programu blikat. 7.8. ``Inicializovat linuxový oddíl'' ------------------------------------- Další menu bude ``Inicializovat linuxový oddíl''. Pokud tomu tak není, nedokončili jste rozdělení disku nebo jste vynechali něco v přípravě oddílu pro virtuální paměť. Můžete inicializovat oddíl pro Linux nebo připojit dříve inicializovaný filesystém. Program `dbootstrap' _neprovede_ upgrade starší instalace, aniž by jí nepřepsal. Chcete-li nedestruktivně přejít k novější verzi Debianu, program `dbootstrap' nepotřebujete, přečtěte si pokyny k upgradu (http://www.debian.org/releases/2.1/i386/release-notes/), jakým způsobem se dá přejít z předchozích verzí na Debian 2.1. Pokud pro instalaci chcete použít část disku, která není prázdná, měli byste jí inicializovat, tím také smažete její dřívější obsah. Dále musíte inicializovat oddíly, které jste vytvořili dříve při dělení disku. Asi jediným důvodem pro volbu mount a partition without initializing it (připojte oddíl bez inicializace) může být pokračovat v nedokončené instalaci ze stejné sady instalačních disket. Zvolením položky ``Další : '' připravíte a připojíte oddíl na `/' filesystém. První oddíl, který připojíte nebo inicializujete, bude přístupná jako `/' - nazývá se ''root'' (hlavní, kořenový svazek souborů). Bude Vám nabídnuto provést otestování disku na výskyt špatných bloků jako tomu bylo u odkládacího oddílu. Platí, co bylo na toto téma bylo již řečeno, na velkém disku kontrola zabere 10 minut i více. Po připojení oddílu `/', položka ``Další : '' bude ``Instalovat jádro a moduly operačního systému'', pokud už nemáte něco z instalace hotovo. Pomocí šipek můžete připravit nebo připojit další části disku, jestliže existují. Na tomto místě inicializujte a připojte oddíly pro `/var', `/usr' a další filesystémy, které jste dříve vytvořili. 7.9. ``Instalovat jádro a moduly operačního systému'' ----------------------------------------------------- Menu následuje po připojení kořenového svazku souborů, pokud jste již tuto část instalace neprovedli v předchozím spuštění programu `dbootstrap'. Nejprve potvrďte, že je kořenový svazek připojen ke správnému zařízení. Potom si vyberte podle Vašeho záměru z Oddíl 5.2.1, `Volba média pro natažení systému' zařízení, ze kterého budete instalovat jádro operačního systému. Pro instalaci z lokálního filesystému zvolte ''harddisk'', pokud zařízení zatím není připojeno nebo ''mounted'' pro připojené zařízení. Dále zvolte oddíl, kam jste podle Oddíl 5.4, `Instalace z pevného disku' nainstalovali instalační systém Debianu. Následující dotaz bude na umístění souborů na filesystému, cestu začněte znakem ''/''. Potom nechte program `dbootstrap' soubory najít, jestli neuspěje, máte možnost cestu k nim upřesnit. Instalace z disket vyžaduje diskety Rescue Floppy, kterou máte patrně v mechanice, a Drivers Floppy. 7.10. ``Konfigurovat podporu PCMCIA'' ------------------------------------- ``Konfigurovat podporu PCMCIA'' je další krok, předchází ``Konfigurovat moduly s ovladači zařízení''. Slouží ke konfiguraci podpory PCMCIA. Pokud máte zařízení PCMCIA, ale nepotřebujete je k instalaci systému, můžete nastavení odložit a vrátit se k němu po dokončení instalace. Pokud při instalaci budete používat např. síťovou kartu na rozhraní PCMCIA, je nutné konfiguraci provést nyní, ještě před nastavením sítě. V případě, že PCMCIA potřebujete, zvolte ``Konfigurovat podporu PCMCIA''. Odpovězte, jaký máte typ řadiče PCMCIA . Většinou se jedná o `i82365', Další možnost je `tcic', přesné označení by měl uvést výrobce v dokumentaci k notebooku. Následující políčka asi ponecháte nevyplněná, pokud zařízení nebude pracovat, podívejte se do Linux PCMCIA HOWTO (http://www.linuxdoc.org/HOWTO/PCMCIA-HOWTO.html), jaké hodnoty zadat pro různá zařízení. Ve výjimečných případech je třeba provést úpravu souboru `/etc/pcmcia/config.opts'. Přepněte do druhé virtuální konzole stiskem _Left Alt-F2_ a upravte soubor. Potom zvolte novou konfiguraci PCMCIA nebo do jádra znovu nahrajte moduly pomocí příkazů `insmod' a `rmmod'. Až budete mít zařízení úspěšně nakonfigurované, vraťte se k nastavení ovladačů zařízení, které popisuje předcházející kapitola. 7.11. ``Konfigurovat moduly s ovladači zařízení'' ------------------------------------------------- Vyhledejte v nabídce ``Konfigurovat moduly s ovladači zařízení'' zařízeni, která máte v počítači. Nastavte jejich používání a systém bude tyto moduly vždy při zavádění automaticky nahrávat. V tomto bodě není potřeba konfigurovat všechna zařízení, stačí se zaměřit na ta, která jsou nutná pro nainstalování základního systému (viz Oddíl 5.2.2, `Volba média pro instalaci základního systému'). Může jít o ovladače síťové karty nebo o přístup na různé souborové systémy. Pro instalaci základního systému ze sítě přes NFS musíte nahrát a nastavit modul ovladače síťové karty a modul pro NFS dostupný v sekci ''filesystémy''. Instalace z lokálního disku vyžaduje modul pro daný typ filesystému. Podpora již _může_ být v jádře, ale raději si to ověřte. Další často používaný je ovladač pro myš typu PS/2. Jedná se o modul ''psaux'' v kategorii ''misc'' Později na nainstalovaném systému lze konfiguraci modulů změnit programem `modconf'. 7.12. ``Konfigurovat síť'' -------------------------- Konfigurace se provádí i na systémech bez sítě, v takovém případě stačí vyplnit název počítače v ``Vybrat hostitelský název'' a záporně odpovědět na otázku``is your system connected to a network?'', zda je počítač připojen k síti. Na síťovém systému je třeba znát údaje uvedené v Oddíl 3.2, `Dále budete potřebovat'. Konfiguraci sítě _neprovádějte_, pokud pro první připojení počítače k síti chcete použít PPP. Program `dbootstrap' Vás vyzve k vyplnění údajů z Oddíl 3.2, `Dále budete potřebovat'. Na závěr shrne zadané informace a požádá o jejich potvrzení. Dále zadejte síťové zařízení pro síťové spojení. Obvykle se jedná o ''eth0''. Na notebooku se pravděpodobně jde o ``pcmcia''. Pár technických poznámek: program předpokládá, že adresa Vaší sítě je bitovým součinem adresy IP a síťové masky. Pokusí se odhadnout vysílací adresu jako bitový součet IP adresy systému a bitového doplňku síťové masky. Odhadne, že gateway zprostředkovává i DNS. Pokud nějaký údaj nebudete znát, ponechte u něj přednastavenou hodnotu. Konfiguraci můžete na nainstalovaném systému upravit editací souboru `/etc/init.d/network'. (V Debianu jsou startovací skripty v adresáři `/etc/init.d/'.) 7.13. ``Instalovat základní systém'' ------------------------------------ Zvolte položku ``Instalovat základní systém''. Dostanete nabídku zařízení, ze kterých je možné načíst základní systém. Vyberte zařízení, pro které jste se rozhodli podle Oddíl 5.2.2, `Volba média pro instalaci základního systému'. Při instalaci z disket Vás program `dbootstrap' vyzve k postupnému vložení disket. Při chybě čtení z diskety budete muset vytvořit náhradní disketu a znovu začít instalaci základního systému. Po úspěšném načtení všech disket, systém nainstaluje soubory, které z nich načetl, na pomalém počítači to bude trvat asi 10 minut. Pro instalaci základního systém z NFS, vyberte volbu NFS a budete vyzváni k zadání serveru, sdíleného disku na serveru a podadresáře, kde se na něm nachází `base2_1.tgz'. Při problémech s přístupem na server si ověřte, zda systémový čas na serveru zhruba odpovídá nastavení Vašeho počítače. Systémové hodiny lze přizpůsobit na `tty2' příkazem `date'. Nápovědu k tomotu programu najdete v manuálu date(1). 7.14. ``Konfigurovat základní systém'' -------------------------------------- Nyní máte na disku všechny soubory základního systému, zbývá provést pár nastavení, vyberte z menu položku ``Konfigurovat základní systém''. Zadejte časové pásmo. Je několik způsobů, jak toho docílit, v ``Adresáře:'' lze například zadat zemi případně kontinent. Tím se zúží nabídka a snadněji vyberete zemi, oblast nebo stát z možností v ``Časová pásma:''. Potom odpovězte, jak se mají nastavit hardwarové hodiny počítače - máte dvě možnosti, nastavit místní čas nebo čas na poledníku v Greenwich (GMT). Pro systém, kde běží pouze Linux nebo jiný Unix, vyberte GMT (tzn. ``Ano''), pokud máte nainstalované i Windows nebo DOS, vyberte místní čas (``Ne''). Unix a Linux udržují na systémových hodinách čas podle GMT a softwarově převádí na čas v místním časovém pásmu. Tak lze sledovat přechody na zimní a letní čas, přestupné roky a dokonce uživatelé připojení k Vašemu systému z jiného časového zóny si mohou nastavit své časové pásmo. Budete-li mít čas nastaven na GMT, systém bude sám ve správné dny měnit čas z letního na zimní a naopak. 7.15. ``Startovat Linux přímo z pevného disku'' ----------------------------------------------- Jestliže se rozhodnete, aby se systém zaváděl přímo z pevného disku, program Vás požádá o instalaci bootovacího záznamu (MBR). Nepoužíváte-li boot manažer (patrně nepoužíváte, jestli nevíte, oč se jedná), a na počítači nemáte další operační systém, odpovězte ``Ano''. Pozn. odpovědí ``Ano'' například znemožníte start systému DOS. Buďte opatrní. Po odpovědi ``Ano'' bude následovat otázka, zda se má Linux po zapnutí počítače automaticky zavádět z pevného disku. Tím se nastaví oddíl obsahující Linux na _aktivní_ a bude se z něj načítat operační systém. Odpovíte-li ``Ne'', můžete později nastavit v Linuxu aktivní oddíl programy `fdisk' nebo `activate'. V DOSu lze použít program `fdisk /mbr' pro obnovení bootovacího záznamu. Potom je třeba startovat Debian nějakým jiným způsobem. Při instalace Linuxu na jiný než první disk na počítači si rozhodně vytvořte zaváděcí disketu. Většina počítačů umožňuje zavedení operačního systému pouze z prvního disku. Toto omezení lze obejít po dokončení instalace. K tomuto tématu si přečtěte návod v adresáři `/usr/doc/lilo'. 7.16. ``Vytvořit startovací disketu'' ------------------------------------- Zaváděcí disketu byste si měli připravit i v případě, že systém chcete startovat z pevného disku. Zavedení systému z diskety bude jistě fungovat i v případě, že došlo k chybě v nastavení startu systému z pevného disku. Zvolte ``Vytvořit startovací disketu'' a založte do mechaniky prázdnou disketu. Zkontrolujte, že není chráněná proti zápisu, neboť instalační program ji zformátuje a zapíše. Označte si, že se jedná o Vaši zaváděcí disketu a nastavte na ní ochranu proti zápisu. 7.17. Okamžik pravdy -------------------- Teď přichází chvíle _zahoření_ systému, co bude následovat, když systém poprvé spustíte. Vyjměte disketu z mechaniky a zvolte položku ``Restartovat systém''. Jestliže Linux z disku nenaběhne, zkuste to znovu z Vašeho instalačního média (například z Rescue Floppy) nebo založte Vaši vlastní zaváděcí disketu a zmáčkněte Reset. Při zavádění systému by se měly objevit stejné zprávy jako při bootu z instalační diskety plus některá nová hlášení. 7.18. Heslo pro uživatele root ------------------------------ Účet _root_ je účtem pro _superuživatele_, na kterého se nevztahují bezpečnostní omezení. Měli byste ho používat pouze, když provádíte správu systému, a jen na dobu nezbytně nutnou. Nepoužívejte účet superuživatele jako Váš osobní účet. Budete vyzváni k vytvoření osobního účtu a ten byste měli používat k vyřizování pošty a veškerou práci v Linuxu. Pracujete-li jako superuživatel, může Vám být například podstrčen program nazývaný _trojský kůň_, který zneužije práv, jež jako root máte, a naruší bezpečnost Vašeho systému. Kvalitní knihy o administraci unixového operačního systému Vám jistě podrobněji osvětlí problematiku, jestliže v Unixu začínáte, uvažte četbu na toto téma. Uživatelská hesla by měla být sestavena ze 6 až 8 písmen, obsahovat malá a velká písmena i další znaky (např. % ; ,). 7.19. Vytvoření uživatelského účtu ---------------------------------- Systém Vás vyzve k vytvoření uživatelského účtu (účet je právo k používání počítače, tvoří ho jméno uživatele a jeho heslo). Jak již bylo řečeno, _nepoužívejte_ účet superuživatele pro běžnou práci, případná chyba by mohla mít katastrofické důsledky a mohla by si vyžádat novou instalaci systému. Nezapomeňte, nepředpokládá se, narozdíl od jiných nevyzrálých operačních systémů, že by bylo nutné systém GNU/Linux někdy přeinstalovat. Například, pokud se jmenujete Jan Kovář, vytvořte si nový účet ''kovar'', ''jkovar'' nebo ''jk''. 7.20. Shadow Password --------------------- Shadow password je prostředek k zabezpečení systému. Systémy bez shadow password uchovávají uživatelská hesla v zašifrované podobě v souboru `/etc/passwd' přístupném všem uživatelům. Tento soubor musí zůstat čitelný, poněvadž obsahuje důležité informace o uživatelích, například jak se mají převádět uživatelská jména na odpovídající číselné hodnoty. Kdo získá soubor `/etc/passwd', může útokem hrubou silou zkoušet, jaká hesla mají uživatelé systému. Pokud povolíte použití shadow passwords, hesla budou se budou uchovávat v souboru `/etc/shadow', který _není_ čitelný, přístup k němu má pouze root. Doporučujeme používat shadow passwords. Na shadow password můžete systém převést i později programem `shadowconfig'. Po instalaci najdete postup v souboru `/usr/doc/passwd/README.debian.gz'. 7.21. Odstranění podpory PCMCIA ------------------------------- Jestliže nebudete využívat zařízení PCMCIA, můžete v tomto bodě jejich podporu odstranit. Pročistí se tím zavádění systému a taky budete mít snažší pozici při přípravě vlastního jádra. Podpora PCMCIA vyžaduje větší souhlas mezi verzemi ovladačů pro PCMCIA, modulů jádra a samotným jádrem. 7.22. Výběr a instalace profilů ------------------------------- Program Vám nyní předloží nabídku připravených softwarových profilů. Při instalaci si můžete balík po balíku určit, co se má instalovat, k tomu slouží program `dselect'. Projít všechny programy Vám zabere hodně času, budete vybírat z 2250 balíků! Z tohoto důvodu Vám raději nabízíme _profily_ nebo _zadání_. _Zadáním_ se myslí funkce, kterou systém bude schopen plnit. Můžete volit několik z předpřipravených zadání, například ''Programování v jazyku Perl'', ''Tvorba dokumentů ve formátu HTML'', ''Zpracování čínských textů''. _Profil_ je hlavní poslání Vašeho počítače, může se jednat třeba o ''síťový server'' nebo ''uživatelskou stanici''. Narozdíl od _zadání_ lze zvolit jen jeden _profil_. Pokud spěcháte, zvolte si jeden z připravených profilů. Máte-li více času, zvolte ''Custom profile'', z nabidky zadání si připravíte vlastní profil. Chcete-li přesně určit, co se má nainstalovat, přeskočte tuto volbu a vyberte si balíky programem `dselect'. Tato konfigurace je časově nejnáročnější. Brzy vstoupíte do programu `dselect'. Jestliže jste provedli výběr balíků, zapamatujte si, že v něm musíte přeskočit volbu ''Select'', poněvadž sadu balíků k instalaci jste si již zvolili. Upozornění: uvedená velikost zadání je součet velikostí všech balíků, které jsou v zadání obsaženy. Dvě různá zadání mohou obsahovat stejné balíky, pokud je obě zvolíte, skutečné požadavky na diskový prostor budou menší než součet velikostí obou zadání. Až připravíte účet superuživatele a osobní účet, spustí se program `dselect'. V dselect Tutorial (dselect-beginner.html) jsou informace, které byste měli znát předtím, než `dselect' začnete používat. `dselect' slouží k výběru balíků, které se nainstalují na Váš systém. Pokud máte v počítači CD s distribucí Debianu nebo jste připojeni na Internet, můžete v instalaci hned pokračovat. Jinak program ukončete a spusťte ho znovu později, až si obstaráte balíky s programy. Program `dselect' je nutné spustit jako superuživatel. 7.23. Přihlášení do systému --------------------------- Po ukončení programu `dselect' se setkáte s výzvou k zalogování. Přihlašte se na svůj osobní účet. Systém je připraven k používání. 7.24. Nastavení PPP ------------------- Pozn.: Instalujete-li z CD-ROM nebo máte-li přímé připojení k síti, můžete tento oddíl bez obav přeskočit. Základní systém obsahuje balík pro `ppp'. Umožní Vám připojení k zprostředkovateli Internetu protokolem PPP. Uvedeme postup pro nastavení připojení. Na zaváděcích discích se nachází program `pppconfig', který Vám pomůže PPP nastavit. Název pro připojení, na který se program zeptá, uveďte ''provider''. Doufáme, že s pomocí programu `pppconfig' snadno spojení nastavíte. Pokud by se Vám to nepodařilo, následují podrobnější pokyny. Pro nastavení PPP potřebujete znát základy prohlížení a editace souborů v Linuxu. K zobrazení obsahu souboru používejte programy `more' nebo `zmore' pro komprimované soubory s koncovkou `.gz'. Například soubor `README.debian.gz' si můžete prohlédnout příkazem `zmore README.debian.gz'. Lepší stránkovací prohlížeč souborů se jmenuje `less', ale ten není v základním systému. Doinstalujte si balík s programem `less', jak jen to bude možné. Jediný editor v základním systému se jmenuje `ae'. Má jednoduché ovládání a nezvládá mnoho funkcí. Můžete si vybrat z větší nabídky editorů, až spustíte program `dselect'. V souboru `/etc/ppp/peers/provider' nahraďte ''/dev/modem'' řetězcem ''/dev/ttyS<#>'', kde <#> značí číslo sériového portu. V Linuxu se porty označují čísly od 0, takže COM1 odpovídá `/dev/ttyS0'. Dále upravte soubor `/etc/chatscripts/provider', kam vložíte telefonní číslo ke zprostředkovateli Internetu, uživatelské jméno a heslo. Ponechte '\q' v úvodu hesla, zabraňuje zapisování hesla do souborů se záznamem spojení. Mnozí zprostředkovatelé používají PAP nebo CHAP místo ověření uživatele v textovém režimu. Další používají oba druhy. Jestliže Váš poskytovatel požaduje PAP nebo CHAP, je třeba postupovat jiným způsobem. Změňte na komentář vše za vytáčecí sekvencí (začíná ATDT) v `/etc/chatscript/provider'. Upravte `/etc/ppp/peers/provider' podle návodu uvedeného výš a připojte `user ', kde je Vaše uživatelské jméno u zprostředkovatele připojení. Dále editujte soubor `/etc/pap-secrets' nebo `/etc/chap-secrets' a doplňte do něj heslo. Do souboru `/etc/resolv.conf' ještě doplňte číselnou adresu DNS u Vašeho zprostředkovatele připojení. Řádky souboru `/etc/resolv.conf' jsou v následujícím formátu `nameserver ' kde znamenají čísla v adrese. Pokud Váš poskytovatel používá standardní přihlašovací proceduru, mělo by být vše připraveno k připojení. PPP spojení spustíte pod uživatelem root příkazem `pon' a jeho průběh se sleduje pomocí `plog'. Odpojení se provede pomocí `poff'. 7.25. Instalace zbytku systému ------------------------------ O tom, jak doinstalovat zbytek systému, pojednává dokument dselect Tutorial (dselect-beginner.html). ------------------------------------------------------------------------------- 8. Další kroky -------------- 8.1. Začínáte se systémem UNIX ------------------------------ Jestliže se sytémem Unix začínáte, možná budete mít zájem přečíst si dostupnou literaturu. V Unix FAQ (ftp://rtfm.mit.edu/pub/usenet/news.answers/unix-faq/faq/) najdete odkazy na anglické knihy a diskusní skupiny Usenet. Podívejte se také na User-Friendly Unix FAQ (http://www.camelcity.com/~noel/usenet/cuuf-FAQ.htm). Linux je jednou z implementací systému Unix. Na Linux Documentation Project (LDP) (http://www.linuxdoc.org/) je shromážděno velké množství elektronických dokumentů a HOWTO (návodů jak na to) týkajících se Linuxu. Většinu z těchto materiálů si můžete pročítat lokálně, stačí nainstalovat jeden z balíků `doc-linux-html' (HTML verze) nebo `doc-linux-text' (ASCII verze), dokumenty budou v `/usr/doc/HOWTO'. V balících jsou dostupné rovněž překlady některých návodů. Česky vyšly knihy: 1. Michal Brandejs (http://www.fi.muni.cz/usr/brandejs/): _UNIX - Linux._ Kniha je určena pro začínající uživatele Linuxu a systémů UN*X. Zabývá se základními příkazy a systémem z hlediska uživatele. Vydala Grada (http://www.grada.cz). 2. Pavel Satrapa (http://www.kin.vslib.cz/~satrapa): Linux - Internet Server (http://www.kin.vslib.cz/~satrapa/docs/iserver/index.html). Kniha popisuje Linux z pohledu správce sítí, konfiguraci základních síťových služeb a podobně. 8.2. Orientace v Debianu ------------------------ Debian se v liší od ostatních distribucí Linuxu. I když jste již s Linuxem pracovali, je třeba seznámit se s tím, jak distribuce funguje, abyste si systém udrželi v pořádku. Tato kapitola Vám pomůže se v Debianu lépe zorientovat. Opět se jedná pouze o letmý přehled. Nejdůležitější je pochopit, jak pracuje balíčkovací software. Systém je z velké části spravován balíčkovacím systémem. Jedná se o adresáře: * `/usr' (vyjma `/usr/local') * `/var' (výjimkou bude `/var/local', pokud ho vytvoříte) * `/bin' * `/sbin' * `/lib' Například když nahradíte program `/usr/bin/perl', nejspíš bude vše fungovat, ale s přechodem k novější verzi balíku `perl' o své úpravy přijdete. Zkušení uživatelé tomu dokáží zabránit převedením balíku do stavu ''hold''. 8.3. Další informace -------------------- Hledáte-li popis nějakého programu, vyzkoušejte nejprve `man ' a `info '. Užitečné informace najdete v adresáři `/usr/doc'. Zajímavé dokumenty jsou v podadresářích `/usr/doc/HOWTO' a `/usr/doc/FAQ'. 8.4. Kompilace nového jádra --------------------------- Proč byste si mohli chtít připravit nové jádro? Obvykle nejde o nutnost, poněvadž jádro dodávané s Debianem funguje ve většině počítačů. Nové jádro může být užitečné v následujících situacích: * ve standardním jádře postrádáte podporu zařízení nebo nějakou službu (např. Advanced power management) * chcete menší jádro bez ovladačů, které nepoužíváte. Urychlíte start systému a ušetříte paměť. (neaktivní části jádra nelze odložit na disk). * chcete jádro rozšířit o nějakou funkci (např. firewall). * chcete jádro z vývojové řady. * chcete udělat dojem na známé, vyzkoušet něco nového. Nebojte se kompilace jádra, je to zábava a budete z ní mít užitek. Doporučený způsob kompilace jádra v Debianu vyžaduje tyto balíky: `kernel-package', `kernel-source-2.0.36' (aktuální verze v době vzniku dokumentu), `fakeroot' a další, které již máte patrně nainstalované (úplný seznam je v souboru `/usr/doc/kernel-package/README.gz'). Pozn. Jádro nemusíte připravovat touto cestou, ale domíváme se, že s využitím balíčkovacího softwaru se proces zjednodušší a je také bezpečnější. Můžete si klidně vzít zdrojové texty jádra přímo od Linuse a nebudete potřebovat balík `kernel-source-2.0.36'. Popis balíku `kernel-package' se nachází v adresáři `/usr/doc/kernel-package'. V následujících odstavcích najdete jen úvod k jeho použití. V dalším budeme předpokládat, že zdrojové texty jádra verze 2.0.36 uložíte do `/usr/local/src'. Jako superuživatel vytvořte adresář `/usr/local/src' a změnte jeho vlastníka na Váš normální účet. Zalogujte se na svůj účet a přejděte do adresáře, kde chcete mít zdrojové texty jádra ()(`cd /usr/local/src'), rozbalte archív (`tar xzf /usr/src/kernel-source-2.0.36.tar.gz') a jděte do tohoto adresáře (`cd kernel-source-2.0.36/'). Proveďte konfiguraci jádra příkazem `make xconfig' v prostředí X11 nebo `make menuconfig'. Pročtěte si nápovědu a pozorně vybírejte z nabízených možností. Pokud si v některém bodu nebudete vědět rady, je většinou lepší zařízení do jádra vložit. Volby, kterým nerozumíte a které se nevztahují k hardwaru, je raději nechte na přednastavených hodnotách. Nezapomeňte do jádra zahrnout "Kernel daemon support (tj. automatické vkládání modulů)" v "Loadable module support", které přednastavené není, Debian tuto službu předpokládá. [1] [1] V jádrech řady 2.2 je "kerneld" nahrazen procesem "kmod" a je třeba místo výše uvedené volby vybrat podporu "Kernel module loader". Příkazem `/usr/sbin/make-kpkg clean' pročistíte strom zdrojových textů a nastavení balíku `kernel-package'. Kompilaci jádra provedete příkazem `fakeroot /usr/sbin/make-kpkg --revision=custom.1.0 kernel_image'. Číslo verze si můžete podle vlastní úvahy, slouží k Vaší orientaci v připravených balícich. Kompilace zabere chvíli času, záleží na výpočetním výkonu Vašeho počítače. Pokud využíváte zařízení PCMCIA, nainstalujte také balík `pcmcia-source'. Rozbalte archív v adresáři `/usr/src' (Programy předpokládají, že najdou moduly v adresáři `/usr/src/modules'). Balík připravte příkazem `make-kpkg modules_image'. Pro oba úkony musíte být přihlášeni jako uživatel root. Až kompilace skončí, jádro nainstalujete jako každý jiný balík. Jako root napište `dpkg -i ../kernel-image-2.0.36-_config.1.0_i386.deb'. je volitelné upřesnění architektury, např. ``i586'', , které jste zadali před kompilací jádra. `dpkg -i kernel-image...' nainstaluje jádro spolu s doprovodnými soubory. Jedná se třeba o soubory `System.map', který je užitečný při dohledávání problémů v jádře a `/boot/config-2.0.36' obsahující konfigurační soubor jádra. Během instalace balíku `kernel-image-2.0.36' dojde i ke spuštění programu `lilo' a obnoví se zaváděcí záznam na disku. Pokud jste vytvořili balík s moduly, je nutné ho rovněž nainstalovat. Nyní můžete spustit systém znovu s novým jádrem. Projděte si výpisy, zda se při instalaci jádra nevyskytly problémy a spusťte `shutdown -r now'. Popis balíku `kernel-package' najdete v adresáři `/usr/doc/kernel-package'. ------------------------------------------------------------------------------- 9. Technické údaje o zaváděcích disketách ----------------------------------------- 9.1. Zdrojový text ------------------ Balík `boot-floppies' obsahuje veškeré zdrojové texty a dokumentaci k instalačním disketám. 9.2. Rescue Floppy ------------------ Rescue Floppy je vytvořena na filesystému OS MS-DOS a měla by být čitelná pod operačními systémy DOS, Windows a systémy schopnými připojit tento filesystém. Jádro Linuxu se nachází v souboru `linux'. Soubor `root.bin' je programem gzip komprimovaný obraz 1,44 MBytového filesystému Minix, nahrává se do ramdisku a slouží jako kořenový svazek souborů. 9.3. Výměna jádra ----------------- Pokud potřebujete na záchranné disketě jiné jádro, musíte vytvořit jádro Linuxu podporující: * prvotní ramdisk * filesystémy MSDOS, Minix a EXT2 * programy ve formátu ELF. Podpora těchto funkcí musí být přímo v jádře, ne v modulech. Nakopírujte nové jádro do souboru `linux' na Rescue Floppy a potom spusťte skript `rdev.sh', který je na disketě. 9.4. Instalační diskety pro základní systém ------------------------------------------- Instalační diskety mají 512 bytovou hlavičku, za kterou je archív tar komprimovaný pomocí programu gzip. Když odstraníte hlavičky a spojíte zbylé části dohromady, vznikne komprimovaný tar archiv obsahující základní systém, který se instaluje na pevný disk. Jakmile je archiv nainstalován, musíte projít v menu ``Konfigurovat základní systém'' a další menu pro nastavení sítě, jádra operačního systému a modulů, aby byl systém použitelný. ------------------------------------------------------------------------------- 10. Administrativní záležitosti ------------------------------- 10.1. Jak přispět k tomuto návodu --------------------------------- Problémy a vylepšení týkající se tohoto dokumentu zasílejte formou bug reportu (hlášení o závadě) v balíku `boot-floppies'. Pročtěte si popis balíku `bug' nebo dokumentaci na Debian Bug Tracking System (http://www.debian.org/Bugs/). Je dobré nejprve zkontrolovat v databázi open bugs against boot-floppies (http://www.debian.org/Bugs/db/pa/lboot-floppies.html), zda už závada nebyla hlášena. Pokud stejný problém najdete mezi neuzavřenými chybami, můžete doplnit existující popis o Váš poznatek zasláním zprávy na adresu , kde je číslo již nahlášeného problému. Prosíme Vás, abyste _nekontaktovali_ autory tohoto dokumentu přímo. Existuje diskusní list balíku `boot-floppies', který je zaměřen i na tento manuál. Jeho adresa je . Návod, jak se do listu přihlásit je na Debian Mailing List Subscription (http://www.debian.org/MailingLists/subscribe), zprávy jsou dostupné z archívu na Debian Mailing List Archives (http://www.debian.org/Lists-Archives/). 10.2. Hlavní spoluautoři ------------------------ K tomuto dokumentu přispělo mnoho uživatelů a vývojářů Debianu. Zmíníme alespoň Michaela Schmitze (m68k), Franka Neumanna (je autorem Debian Installation Instructions for Amiga (http://www.informatik.uni-oldenburg.de/~amigo/debian_inst.html)). Dále to jsou Arto Astala, Eric Delaunay (SPARC) a Stéphane Bortzmeyer (mnoho oprav a textu) Užitečné informace sepsal Jim Mintha. Přínosné Vám mohou být Debian FAQ (http://www.debian.org/doc/FAQ/), Linux/m68k FAQ (http://www.linux-m68k.org/faq/faq.html), Linux for SPARC Processors FAQ (http://www.ultralinux.org/faq.html), Linux/Alpha FAQ (http://www.alphalinux.org/faq/FAQ.html) a další. Uznání patří i lidem, kteří tyto volně dostupné a bohaté zdroje informací spravují. 10.3. Český překlad ------------------- Tento dokument smí být šířen za podmínek uvedených v GNU General Public License. Vlastníky autorských práv k překladu jsou Pavel Makovec (lokalizace spouštěcích disket a instalačního programu), Jiří Mašík (překlad tohoto dokumentu) a Vilém Vychodil (''Úvod do programu dselect'',''Release notes'', ''Manuál k programu cfdisk''). 10.4. Ochranné známky --------------------- Všechny ochranné jsou majetkem jejich vlastníků. ------------------------------------------------------------------------------- Instalace systému Debian GNU/Linux 2.1 na architektuře Intel x86 Bruce Perens Sven Rudolph Igor Grobman James Treacy Adam Di Carlo verze 2.1.11, 28 August, 1999